Nyní se nám kočky, stejně jako psi, zdají být nejběžnějšími domácími zvířaty, nevyhnutelnými společníky lidské existence. V současné době bylo vyšlechtěno několik stovek různých kočičích plemen – mezi ně patří nejběžnější sibiřské kočky, chlupaté perské kočky, britské krátkosrsté kočky, modrooké siamské kočky a kočky, které nemají téměř žádný ocas nebo žádnou srst. Nejčastěji jsou kočky chovány pouze pro pohodlí a ozdobu domu, pro zábavu dětí nebo pro zmírnění osamělosti – ve venkovských oblastech se také očekává, že pomohou zbavit domov hlodavců, myší a potkanů. Postoje k těmto roztomilým chlupatým zvířátkům se však v historii lidstva velmi lišily. Ve starověkém Egyptě byli považováni za posvátná zvířata, byli chováni v chrámech a za zabití kočky byl udělován trest smrti. Ve středověké Evropě byly naopak kočky pro svůj noční způsob života a nezávislé chování považovány za čarodějnická zvířata, společníky zlých čarodějů a čarodějnic. Černá kočka mohla být upálena na hranici spolu s jejím majitelem, který byl obviněn z čarodějnictví. Islámské náboženství vysoce oceňuje kočky – jsou považovány za čistá zvířata, která lze beze strachu chovat v domě, a jak se uvádí ze života Proroka (mír s ním), kočky velmi miloval a měl oblíbené mezi těmito zvířaty. Ale promluvme si o všem v pořádku. Kočky v historii lidstva Podle vědců se kočky staly domácími zvířaty asi před 10 tisíci lety a stalo se tak na Blízkém východě, ve starověkém Egyptě nebo v Mezopotámii. Kočka se přitom podle zoologů nikdy nestala zcela domácím zvířetem – na rozdíl od psa, příbuzného divokého vlka – stále vykazuje spíše samostatný charakter. Ne nadarmo věnoval anglický spisovatel Kipling kočce celou pohádku, která se jmenuje „Kočka, která chodila sama“. Vypráví o tom, jak si člověk ochočí všechna domácí zvířata – koně, krávu a psa, kteří projevili touhu sloužit lidem, ale kočka, přestože přišla do jeho domu, stanovila si právo odejít a přijít tam, kdykoli chce a žij, jak se jí zlíbí. Je třeba poznamenat, že jiní odborníci se domnívají, že kočka není o nic méně schopná připoutat se k lidem než pes. Když žije vedle člověka, naučila se vrnět (což divoké kočky neumí), svým majitelům projevuje pozornost a péči, rozpoznává jejich hlas a chůzi a dokonce ví, jak léčit jejich nemoci. V kulturách starověkých národů byly kočky považovány za symbol plodnosti a blahobytu, protože vytvářely pohodlí a klid v domácnosti. Jak jsme již řekli, kočka byla u starých Egypťanů posvátným zvířetem. Skandinávské národy také považovaly kočky za společníky svých bohů – spolu s havrany, kozami, krávami a koňmi. I drsní Vikingové si s sebou na vojenská tažení brali kočky, protože věřili, že jim přinesou štěstí. Ve starověké Rusi byly kočky vysoce ceněné a drahé, protože chránily zásoby obilí před hlodavci. Navíc se věřilo, že kočky chrání dům před zlými duchy. Stále je tu známka přivedení kočky do nového domova, aby v něm byl klid a pořádek. Obecně je s kočkami spojeno mnoho znaků – bohužel ne všechny jsou dobré. Kdo by neznal víru spojenou s černou kočkou, která vám údajně přinese smůlu, pokud před vámi překročí silnici? Málokdo ví, odkud se vzala. V Evropě ve středověku byly kočky, zejména černé, považovány za společníky čarodějů a čarodějnic, a proto byly nemilosrdně vyhlazovány. Věřilo se, že se čarodějnice mohou proměnit v kočky – takže když před vámi takový tvor běží, kdo ví, co to doopravdy je? Na takový nemilosrdný postoj ke kočkám následně Evropané těžce doplatili: když se počet koček výrazně snížil, v jejich městech se přemnožily krysy a myši, které, jak známo, šířily různé infekce. Jednou z příčin strašlivých morových epidemií, které se přehnaly Evropou ve 14.-16. století, jsou podle vědců krysy. Kočky v islámu Už jste někdy slyšeli o muži, který miloval kočky natolik, že když jeho mazlíček usnul v rukávu hábitu, nechtěl ji obtěžovat, ale odstřihl rukáv od hábitu a šel si za svým. že? Tento muž byl náš prorok Muhammad (mír s ním). Muizza – byla to bílá kočka s různobarevnýma očima. Prorok se ji nikdy marně snažil neobtěžovat. Když viděl, že usnula na jeho šatech, oblékl si něco jiného. Jednoho dne, když musel jít ráno do mešity na modlitbu, viděl, že spí v rukávu jeho roucha. Prorok (pokoj s ním) nic jiného z oděvu nenašel, a tak z tohoto oděvu opatrně odstřihl rukáv a v této podobě vyšel na ranní modlitbu. Jak se říká, důvodem tak zvláštní lásky k této kočce byl velmi nezapomenutelný příběh – kdysi zachránila Poslu (mír s ním) život. Když se jednoho rána natáhl k šatům, aby si je oblékl, viděl, že kočka syčí a nechce ho pustit k šatům. Než se Prorok (mír s ním) stačil překvapit takovým podivným chováním, vylezl z rukávu jeho roucha had. Kočka ji okamžitě chytila a zabila. Nevíme, jak pravdivý je tento příběh, ale láska našeho Proroka (mír s ním) ke kočkám je skutečně dobře známá. Naopak velmi odsuzovali špatný vztah ke kočkám. Jeden z hadísů hovoří o ženě, která vyhladověla svou kočku – zavřela ji v domě, aniž by jí dala jídlo nebo vodu, a nedovolila jí hledat potravu sama. Tak krutému člověku byla slíbena pekelná muka. Mezi společníky Proroka (mír s ním) byli i lidé, kteří kočky velmi milovali. Zná někdo společníka jménem Abdurrahman ibn Sahr ad-Dawsi al-Yamani? Pravděpodobně teď mnozí začnou v mysli převracet jména jeho společníků a dojdou k závěru, že jde o nějakou málo známou osobu. Nic se nestalo – tak se vlastně jmenoval jeden z nejznámějších společníků Posla, kterého známe pod přezdívkou Abu Hureyra (ať je s ním Všemohoucí spokojen). Ne každý ví, že tato přezdívka znamená „otec kotěte“ – dostal ji od Proroka (mír s ním) pro svou neobvyklou lásku ke kočkám. Všude ho doprovázeli, nosil je v rukávech a vždy je pohostil něčím chutným. Z hlediska fiqhu (islámské právo) je kočka považována za čisté zvíře, to znamená, že přítomnost její kožešiny na oděvu nebo modlitebním koberečku neporuší platnost modlitby. Kočka může vstoupit do mešity a také ji svou přítomností neznesvětí – na rozdíl od psa, který má vstup do mešity nebo na místa, kde se lidé modlí, zakázán. Pokud kočka pije z nádoby, kde byla voda připravena k mytí, voda se nezkazí a lze ji použít. Anas ibn Malik (ať je s ním Všemohoucí spokojen) řekl, že jednou na cestě, kde byl s Poslem (mír s ním), připravil prorokovi vodu na omývání (mír s ním). Když se Prorok (mír s ním) přiblížil k nádobě, viděl, že z ní pije kočka – a neodehnal ji, ale počkal, až dopije. Když se Anas zeptal, zda by se měla vyměnit voda, Prorok (mír s ním) odpověděl, že kočky jsou čistotná stvoření a nic neznečišťují. (Přečtěte si více: Úžasná historie koček v islámu). Kočky v muslimské kultuře Stejný laskavý vztah ke kočkám zaznamenává mnoho muslimských zemí, zejména Turecko – podle vyprávění lidí, kteří Istanbul navštívili, tam žije nebývalé množství koček, které nikdo neuráží, ba naopak. zkuste je krmit a starat se o ně. Podle historiků ještě za Osmanské říše existovaly v Istanbulu dva kočičí útulky – Usküdare a Dolmabahçe. Speciální instituce navíc zajišťovaly, aby byly městské kočky dobře živené a dobře upravené. “V Istanbulu jsou velké zahrady obklopené vysokými zdmi, kde kočky poskakují a shromažďují se a čekají na zvláštní lidi, kteří přijdou a přinesou jim jídlo.” Baron také uvedl, že turecké hospodyně při čtení modlitby speciálně přinášely kočkám kusy masa – protože věřily, že dělají zbožný skutek. Vlídnost ke kočkám projevil i egyptský sultán Baybars, který vládl ve 13. století – nařídil v Káhiře založit speciální „kočičí zahradu“, kde by městské kočky mohly najít úkryt, jídlo a pití. Když britský orientalista Lane ve 30. letech 19. století navštívil Káhiru, na vlastní oči viděl, že sultánův dekret zůstává v platnosti. Každý den po obědě se v této zahradě – která se v té době stala zahradou káhirského soudce šaría – shromáždilo obrovské množství koček, kde jim bylo přinášeno jídlo. Zvídavému Evropanovi bylo řečeno, že qadi (soudce) tak plní příkaz sultána Baybarse – ať se děje, co se děje, kočky musí dostat najíst. Súfijští šejkové také milovali kočky – zejména porovnávali kočičí vrnění s dhikr, opakovali jméno Všemohoucího, z tohoto důvodu bylo jejich vrnění považováno za léčivé. Súfijský šejk z 10. století Shibli Jednou se mu zdálo, že mu Pán odpustil jeho hříchy, protože za chladné noci sebral na ulici mrznoucí kotě a zahřál ho. Jiné podobenství vypráví o vědci jménem Ibn Babshad, který žil v 11. století v Káhiře. Jednoho dne seděl se svými přáteli na střeše mešity a obědvali. Kolem proběhla kočka a vědec jí hodil pár kousků jídla. Popadla je a utekla, ale pak se zase vrátila pro jídlo a zase ho někam odnesla. Kamarádi se rozhodli zjistit, kde kočka nosí jídlo. Když ji sledovali, ukázalo se, že takto krmí slepou kočku žijící na střeše sousedního domu. Vědec byl tak ohromen neobvyklým způsobem, jakým Všemohoucí poskytuje potravu všem živým tvorům, že rozdal svůj majetek a prožil zbytek života v chudobě, zcela se spoléhal na Boží milosrdenství. Všemohoucí zalidnil náš svět mnoha živými bytostmi a člověk byl jmenován guvernérem celého stvořeného světa. Z tohoto důvodu jsme zodpovědní za každého živého tvora, kterého si ochočíme a vezmeme do svého domova. Pokud chce mít muslim kočku, musí pochopit, že to na něj uvaluje odpovědnost. V budoucím životě se ho zeptají, zda k ní byl tak laskav, zda se staral o její jídlo a péči? Za dobrý vztah k ní – jako každý výtvor bude odměněn. Anna Kobulová
Pokud najdete chybu, vyberte text a stiskněte Ctrl + Enter.
Přečtěte si také
Slovo ijtihad se používá ve významu zabránění obtížím a těžkostem, použití síly. V náboženské a teologické terminologii se ijtihad týká úsilí vědců dosáhnout náboženského a právního rozhodnutí, které činí pomocí svých nashromážděných znalostí.
27 2013 августа
Slyšel jsem, že je vhodné držet půst v určité dny v týdnu. Je to tak? A jaké jsou tyto dny?
Oblíbenci většiny lidí jsou kočky. V islámu je tomuto zvířeti věnována zvláštní pozornost, ale to neznamená, že ostatní zvířata nemají právo na dobré zacházení.
Kočka byla také oblíbeným zvířetem Alláhova posla (mír s ním). Podle legendy byla oblíbenou kočkou proroka Mohameda (mír s ním) kočka jménem Muezza. Prorok (mír s ním) ji miloval a nikdy jí nerušil spánek a vodu, kterou vypila, používal k očištění před modlitbou. Kočka ráda spala na jeho klíně během kázání. Existuje dokonce legenda, že jednou kočka zabila hada, který jí vlezl do rukávu a chystal se bodnout proroka Mohameda (pokoj s ním).
Prorokův společník (mír s ním) Abd al-Rahman také sdílel prorokovu lásku ke kočkám. Jeho přezdívka byla Abu Huraira, otec koček, protože kamkoli šel, nosil kočku v rukávu.
Perský historik a teolog At-Tabari sepsal legendu, podle níž během potopy začaly krysy hlodat díru na dně Noemovy archy, pak Noe pohladil lva po zádech, lev kýchl a pár koček skočil z jeho nosních dírek.
Tomuto zvířeti je věnováno mnoho hadísů. Možná, že po přečtení těchto hadísů, pohlazení svého čtyřnohého přítele nebo setkání s jiným vrnícím přítelem na ulici se k němu budete chovat mnohem lépe.
Kočky jsou čistotná zvířata
Uvádí se, že Kabsha bint Ka’bibn Malik řekl, že jednoho dne k ní přišel Abu Qatada, nechť je Alláh spokojen s ním, který byl otcem jejího manžela. Nalila mu vodu, aby provedla omytí, ale pak se k vodě přiblížila kočka. Začala pít vodu a Abu Qatada naklonil nádobu tak, aby pro ni bylo vhodné se napít.
Všiml si, že se na něj Kabsha dívá, a zeptal se: “Jsi překvapená, neteři?” Odpověděla: “Ano.” Potom řekl: „Posel Alláha, mír a požehnání Alláha s ním, řekl o kočkách: „Nejsou nečisté. Jsou jedni z těch, kteří kolem vás chodí.”
V době Alláhova posla (mír s ním) se kočky mohly volně pohybovat mezi lidmi, vstupovat do domů a pro lidi by bylo těžké se před nimi hlídat, a kdyby to Alláh nazval najas, bylo by to velká obtíž a obtíž pro lidi i pro kočky samotné, to je milost Alláha každému stvoření.
Když byl Anas ibn Malik dotázán na kočku, řekl: „Jednoho dne jsem šel s Poslem (mír s ním) na místo zvané Bukhtani, řekl mi (mír s ním), abych mu připravil vodu na omývání. Pak se k nádobě přiblížil Alláhův posel (mír s ním) a viděl, že kočka z ní pije vodu. Pak (pokoj s ním) začal čekat, až dopije. Když jsem se ho zeptal, zda vyměnit vodu nebo ne, odpověděl (pokoj s ním): “Ach, Anas, kočky jsou čisté a nikdy nic neznečišťují.”
Trest
Hadís říká: “Žena vstoupila do pekla, protože zavřela kočku, nedala jí jídlo a vodu a nedovolila jí hledat jídlo sama.”
Pokud si člověk vezme kočku do svého domu, musí si pamatovat, že se bude muset zodpovědět za svůj postoj k němu v Soudný den. Zvířata v Soudný den budou vyžadovat odpověď od těch, kteří je utlačovali. V tento den se budou zodpovídat lidé, kteří urazili nebo ublížili zvířatům. Soudný den se dotkne všech, včetně zvířat.
V den soudu budou odměněni všichni: džin, člověk i každý živý tvor. Ale na rozdíl od lidí je Všemohoucí po obdržení platby promění v prach.
„V den zmrtvýchvstání budou práva těch, kdo právo mají, jistě respektována, a bezrohému bude přiveden i rohatý beran“ (Muslim, at-Tirmidhi). Pak jim Alláh řekne: “Proměňte se v zemi!” a oni se promění v zemi.
Svět zvířat stvořil Všemohoucí, aby byl rozmanitý. Některá zvířata nás děsí a způsobují nepříjemné pocity, jiná nás těší a stávají se součástí naší domácnosti. V každém případě Alláh všemohoucí předepsal dobrou léčbu podle jejich povahy a prospěchu pro každého z nich. Náboženství islámu je takové, že si váží každého tvora – stvoření Alláha – a odměňuje za dobré chování vůči nim.
