Podle legendy dal Bůh psovi studený, mokrý nos jako odměnu za její neuvěřitelnou odvahu a obětavost.
Psi stejného plemene nemusí mít nutně stejné povahy a návyky.
domovská stránka 
Články Výcvik psů Jaké jsou různé metody výcviku psů?
Svěřte výchovu psovodovi, který nebude kazit psychiku vašeho štěněte
Obraťte se na psovoda Alexandra Smirnova s žádostí o pomoc při výcviku a výchově vašeho psa.
Telefon v Petrohradě, WhatsApp, Viber +7 (921) 921-0-911, e-mail kinolog@dressirovka.spb.ru
Zjistěte více o konzultacích a školení tréninkové skupiny A. Smirnova VKontakte
Jaké jsou různé metody výcviku psů?
Dovednosti jsou formy chování psa získané životem nebo výcvikem. Dovednosti jsou rozmanité, mají různé významy a představují sekvenční projev několika reflexů: dovednost nosit předměty se projevuje v podobě nalezení předmětu, jeho uchopení zuby a přinesení k trenérovi atd.
Potřebné dovednosti u vycvičeného psa se rozvíjejí pomocí následujících metod: napodobovací, zvýrazňující chuť, kontrastní a mechanické. Musí být používány opatrně a obratně s přihlédnutím k typu vyšší nervové aktivity zvířete.
Imitativní metoda
je založena na využití vrozené schopnosti jednoho psa napodobovat jednání druhého, protože psi jsou od přírody zvířata, která žijí ve smečce a poslouchají svým chováním vůdce a ve věku do jednoho roku také matku fena, která učí štěňata opatrnosti, maskování, aktivní a pasivní obraně. Všechny vrozené instinkty jsou doplněny životní zkušeností založenou na napodobování a podrobení se síle.
Tato metoda je nejčastější při výcviku pasteveckých a loveckých psů. Spolu s dospělými psy se práce účastní štěňata a učí se potřebné úkony od svých starších příbuzných. Pomocí této metody je snadné naučit psy překonávat překážky, uchopit, zadržet uprchlíka atd., ale nelze naučit povely zakazující akci.
Chuť povzbuzující metoda.
Při této metodě výcviku je pes povzbuzován potravním podnětem k činnosti požadované trenérem a podávání pamlsků se používá k posílení podmíněného reflexu na povel nebo gesto. Pozitivními stránkami této metody je rychlé vytvoření většiny podmíněných reflexů, které vyžadují akci u psa, jeho velký zájem o provádění těchto akcí a také udržení a posílení kontaktu mezi trenérem a psem. Nevýhodou této metody je, že nezajišťuje bezproblémové provádění příkazů, zejména za přítomnosti rušivých podnětů. Tato metoda navíc nedokáže zpracovat příkazy, které zakazují akci. Metoda chuťové odměny je hlavní při výcviku štěňat a dekorativních psů.
Kontrastní metoda
zřejmě lze považovat za hlavní metodu výcviku psů. Jeho podstata spočívá v určité kombinaci mechanických a odměňovacích účinků na centrální nervový systém zvířete v různých formách (pamlsky, hlazení). V tomto případě se mechanické stimuly používají k povzbuzení psa k provádění požadovaných akcí a stimulační stimuly se používají k posílení těchto akcí. Například při nácviku techniky “Sedni!” příslušný povel zazní přísným tónem, cvičitel přitiskne ruku na křížovou kost (mechanický dopad) a po nastoupení dá pamlsek a odmění pohlazením, souhlasným „Dobře!“
Mezi pozitivní aspekty této tréninkové metody patří: rychlé a trvalé posilování podmíněných reflexů na určité povely; pes má zájem (z podmíněného potravinového reflexu); udržování a posilování kontaktu psa s trenérem; schopnost dosáhnout bezproblémového provádění psem nacvičovaných úkonů ve ztížených podmínkách (za přítomnosti rušivých podnětů).
Mechanická metoda
spočívá v tom, že jako nepodmíněný podnět je použit mechanický podnět, který způsobí, že se pes snaží mechanickému vlivu vyhnout. Například přistávací reflex se cvičí tak, že rukou zatlačíte na záď psa (mechanický podnět nejen způsobí nepodmíněný reflex, ale také zesílí podmíněný podnět, tedy povel nebo gesto). Pozitivní aspekty této metody spočívají v tom, že všechny úkony jsou u psa pevně usazeny, spolehlivě a jsou prováděny bezchybně. Metoda se používá při výcviku dospělých psů se silným, vyrovnaným nervovým systémem. S jeho častým používáním ve výcviku se u mladých psů rozvíjí depresivní, inhibovaný stav a nedůvěra ke trenérovi. Pes se začne cvičitele bát a plní jeho povely důrazně, bez zájmu.
Při použití této metody by neměly být povoleny dlouhodobé a silné bolestivé účinky na zvíře. Je třeba vzít v úvahu jeho individuální vlastnosti a pamatovat na to, že depresivní stav psa, pasivita a zbabělost znemožňují nácvik potřebných dovedností.
Každá dovednost by po závěrečném procvičení měla představovat kompletně dokončenou akci. Rozvoj dovedností probíhá ve třech fázích:
První fáze
rozvíjení dovednosti je vyvolat u psa prvotní reakci (a akci) jako reakci na určitý podmíněný podnět (zvukový povel, gesto atd.). Vyznačuje se tím, že pes špatně rozlišuje podmíněné podněty (nerozlišuje jasně povely a je zmatený v jejich provádění). Cvičitel by měl pamlsky odměňovat pouze správné provedení povelu. Třídy by měly být prováděny bez cizích podnětů rozptylujících psa a na krátkém vodítku.
Druhá fáze
spočívá ve zkomplikování původně vyvinutého působení podmíněného reflexu na dovednost. V tomto případě se k počáteční akci (hlavnímu podmíněnému reflexu) přidávají další akce, které počáteční podmíněný reflex komplikují. Například někdy přistupovat k trenérovi s povelem “Pojď ke mně!” se doplňuje o chůzi kolem ní z pravé na levou nohu a samostatné sezení. V této fázi byste neměli komplikovat podmínky, ve kterých se dovednost cvičí. To zajistí rychlou a snadnou výrobu.
Třetí fáze
spočívá v upevnění komplexní akce (dovednosti) procvičované v obtížných podmínkách prostředí, tj. v přítomnosti vnějších podnětů. To je nezbytné pro dosažení bezproblémového projevu dovedností nebo jejich přivedení k automatizaci. Při vedení lekcí mění místo, čas, podmínky, používají silnější měřítka vlivu na psa, používají nejen napodobovací, ale i kontrastní způsob výcviku a při výcviku především mechanickou metodu.
V důsledku výcviku, tedy rozvíjení dovedností, si pes vytváří určitý dynamický stereotyp chování. Dynamickým stereotypem se rozumí schopnost mozkové kůry zvířete generalizovat a spojovat jednotlivé podmíněné reflexy i podmíněné podněty do konkrétního systému. Projev dynamického stereotypu spočívá ve schopnosti psa „naprogramovat“ své chování (např. při předložení předmětu cvičiteli si pes sedne a čeká, až si jej vezme).
Čím silnější jsou dynamické stereotypy, tím spolehlivější je práce psa. Pokud však cvičitel jedná nesprávně, může si pes vytvořit negativní (zbytečný) stereotyp. Pokud například zadáváte povely ve stejném pořadí („Stůj!“, „Sedni!“, „Lehni!“ atd.), při zachování relativně stejných časových intervalů mezi jejich přednesením, pes pevně zvládne určité sekvence provádějící akce, bude je provádět v této sekvenci, již nebude reagovat na zadané příkazy. Abyste tomu zabránili, měli byste při výcviku psů střídat různé povely a tréninkové časy.
Při rozvoji dovedností u psa se používají obecné a speciální výcvikové techniky. Obecné výcvikové techniky usnadňují psovi poslušnost cvičitele a vytvářejí podmínky pro kontrolu jeho chování posílením spojení (kontaktu) mezi cvičitelem a psem. Speciální výcvikové techniky stanovují dovednosti, jejichž rozvoj zajišťuje použití psa pro určité účely, například jako vyhledávacího psa, hlídacího psa, pasteveckého psa, saňového psa, loveckého psa atd.
Úspěch tréninku závisí do určité míry na podmínkách prostředí. Horké nebo chladné počasí ztěžuje práci, větrné počasí usnadňuje nebo ztěžuje kontrolu chování psa atd. Nejpříznivější teplota vzduchu pro výcvik je od -15 do +20 °C. Trénink v chladném nebo horkém počasí zlepšuje výkonnost psa. V chladném počasí by měl být pes chráněn dekou, v horkém počasí by měl dostávat častěji vodu a odpočívat pokud možno ve stínu. Ve vlhkém, deštivém počasí musí být tělo psa přikryto přikrývkou vyrobenou z nepromokavé látky nebo fólie.
Při výcviku vyžaduje každý pes individuální přístup, tedy s přihlédnutím k rozboru chování, stavu jeho těla, věku, podmínkám pěstování a výchovy. Zohledňuje se převládající behaviorální reakce a vlastnosti nervového systému štěňat a mladých psů do 1,5 roku. Mladá zvířata je třeba přivádět do práce postupně a dodržovat režim cvičení. Pokud u mladého psa převládá potravní reakce, je třeba použít více potravních podnětů. Pokud dojde k pasivní obranné reakci, je třeba opatrně používat mechanické podněty. Pokud má pes převládající aktivní obrannou reakci, provádí se hlídací cviky po nácviku inhibičních reflexů. Při výcviku psů s dráždivým typem nervového systému by měly být inhibiční dovednosti procvičovány opatrně a postupně, protože napětí v inhibičním procesu může vést k neuróze. Je třeba vzít v úvahu, že psi aktivního typu (sangvinik) se snadno cvičí, zatímco psi inertního typu (flegmatici) rozvíjejí dovednosti pomalu. Při organizaci výuky ve skupinách musí instruktor sestavit individuální rozvrh.
Projevy nežádoucích dovedností u psů by měly být potlačeny. Nežádoucí dovednost se například rozvine, když má pes tendenci napadat domácí zvíře, štěkat na létající ptáky, pronásledovat je atd. V důsledku toho se stává nezpůsobilým pro službu a může být velmi obtížné ho od toho odnaučit. Psa byste také neměli dovolit nasazovat na kolemjdoucí nebo děti, jinak bude vždy projevovat agresivitu, napadat cizí lidi bez povelu cvičitele a stává se nebezpečným pro ostatní, což znemožní jeho držení v bytových podmínkách.
Chyby během tréninkového procesu ztěžují rozvoj dovedností a vedou ke vzniku nežádoucích reflexů, které snižují výkonnost a další vlastnosti psů. Například nesprávné použití vodítka u psa může vést k reflexu strachu z trenéra.
Trenér může zaměnit pořadí aplikace podmíněných a nepodmíněných podnětů, například škubne vodítkem (nepodmíněný podnět) a poté dá povel „Blízko!“ (podmíněný podnět). Toto porušení jednoho ze zákonů vzniku podmíněného reflexu vede k narušení kontaktu mezi cvičitelem a psem. Pes může mít také nežádoucí reakci na situaci a čas, pokud výcvik probíhá vždy na stejném místě a ve stejnou dobu.
Majitel je často zmaten, proč pes, když dělá všechno doma, na místě nepracuje. Tento jev se vysvětluje tím, že reflex mizí pod vlivem silných vnějších podnětů, tj. dovednost nebyla procvičována do bodu automatismu.
Na co je třeba pamatovat, když začínáte cvičit psy?
1. První lekce by měly směřovat k navázání vzájemného porozumění (kontaktu) mezi cvičitelem a psem.
2. Techniky a cvičení by se měly cvičit od jednoduchých po složité. Výuku je nutné zahájit na místech s nejmenším množstvím cizorodých dráždivých látek.
3. Při rozvíjení dovedností by měla být dodržována přísná důslednost.
4. Techniky musí být procvičovány komplexně, to znamená, že několik technik musí být procvičováno současně a paralelně a dovednosti musí být v různých fázích formování.
5. S nácvikem nové techniky je lepší začít v první polovině lekce, ale ne úplně na začátku, kdy pes ještě není dostatečně poslušný, ale ani na konci, když je unavený.
6. Je potřeba cvičit v různou dobu ráno a večer, vždy před krmením nebo 2-3 hodiny po něm. Stejnou techniku byste neměli opakovat více než 3-4krát – to psa unaví.
7. Před zahájením výuky je nutné se rozhodnout, čeho chce majitel dosáhnout a jak svého cíle dosáhne.
© 2008-2011 KSS
