Ze všech hlodavců je chipmunk nejvhodnější pro vnitřní chov. Zvíře je vzhledově velmi podobné veverce, ale mnohem menší velikosti. Barva srsti je žlutavě hnědošedá s pěti černohnědými pruhy na hřbetě. Břicho je lehké. Elegantní kožich, načechraný ocas, živost a půvab chipmunků, stejně jako mnoho jejich zvyků, připomínají veverky. Veverky boudy jednou ročně: v červenci až září. Chovat veverku není těžké.
Toto zvíře je velmi čistotné, jeho klec nevyžaduje časté čištění a nezískává specifický „myší“ pach. Péče o něj je tedy jednoduchá a spočívá v udržování čistoty v kleci, jejíž dno je nejlépe posypat pilinami. Drží ho v kleci s otočným kolem. V normálních časech neustále spěchá. Běh v kole umožňuje chipmunkovi uspokojit potřebu pohybu, trénuje svaly a udržuje zdraví. V kole může „utéct“ před člověkem a před jiným imaginárním nebezpečím, což ho ušetří stresu. Výška klece musí být alespoň 80 cm, šířka a délka – 40 cm.Používá stejný roh pro toaletu v kleci.
Čipmunk v noci spí a ve dne je aktivní, což je velmi vhodné pro pozorování a kontakty s ním.
Během teplejších měsíců mohou být chipmunkové chováni v párech nebo dokonce v malých skupinách ve výběhu. Žijí mezi sebou poměrně klidně. Ale krátce před hibernací, kolem září, se chování zvířat dramaticky změní: stanou se agresivními a je třeba je umístit do samostatných klecí. V přírodě chipmunkové hibernují od podzimu do konce března. Doma jsou zvířata v zimě méně aktivní, někdy týdny neopouštějí své úkryty, ale stále se pravidelně probouzejí, aby běhali a krmili se.
Většina z nich si na lidi velmi rychle zvykne a ochotně bere lidem jídlo z rukou. Tendence k hromadění zásob nutí krotkého chipmunka prosit o dárkové předměty, i když je zvíře plné, což jeho ochočení mnohem usnadňuje. Po dvou až třech týdnech chovu veverky v kleci může být vypuštěn na procházky v místnosti. Pokud je zvíře pravidelně krmeno ručně a přitom se vyhýbá náhlým pohybům a zvukům, zcela se ochočí a nebude se skrývat před svými ošetřovateli.
V přirozených podmínkách nežije chipmunk déle než 2–3 roky, protože spadne do spárů dravce nebo zemře na nemoci. V kleci se při dobré a pozorné péči a racionálním krmení může dožít minimálně 10 let. Je třeba si uvědomit, že toto zvíře velmi těžko snáší teplo. Na slunci při teplotách nad 25°C může uhynout přehřátím, proto by v kleci nebo výběhu měla být vždy zastíněná místa. Na jaře, když je ještě chladno, se chipmunk rád vyhřívá na sluníčku a je potřeba mu tuto příležitost dát.
Jídlo
Čipmunk žijící v kleci si časem zvykne jíst téměř vše, co člověk používá k jídlu: chléb, různé natvrdo uvařené mléčné kaše, kastrol, řízky, tvaroh, ovoce, bobule, zeleninu atd. Miluje cukr a cookies. Je třeba si uvědomit, že stejně jako ostatní hlodavci musí hlodat kvůli neustálému růstu svých řezáků. Kromě měkké potravy by mu proto měla být podávána semena, ořechy a semena plodů, jinak se řezáky neopotřebovávají a dorůstají do takové velikosti, že zvíře nemůže přijímat potravu a umírá vyčerpáním. Denní strava veverky zahrnuje také několik moučných červů nebo larev jiného hmyzu. V krmítku by vždy měly být kousky křídy, kterou chipmunk čas od času žvýká, a v napáječce čerstvá voda.
Reprodukce
Doma chipmunkové zřídka rodí potomky. Pokud to chcete zkusit, je lepší je chovat v zimě při nízkých teplotách, blízkých nule, aby se zimní spánek zvířat přiblížil přirozenému. Klec pro pár zvířat by měla být rozdělena na dvě části přechodovým otvorem, který se otevírá brzy na jaře, kdy samice oznámí náladu páření charakteristickým bublavým pískáním. Těhotenství trvá asi 30 dní. Narodí se až dvanáct mláďat. Samice je vychovává sama. Po páření je lepší samce oddělit, protože samice krátce před porodem začne svou polovičku brutálně pronásledovat a zvíře plné radosti a hravosti riskuje, že se v případě ponechání v místnosti promění v nervózní, nešťastné a vystrašené stvoření. stejná „chýše“ se svou milovanou.
Mláďata se rodí slepá a nahá. Jejich uši těsně přiléhají ke kulaté hlavě. Obrovské vypoulené oči pokrývají polovinu tlamy. Bezmocné hrudky se chvějí jako všichni novorozenci a skřípou sotva slyšitelně. Po pár dnech se hlava zostřuje, nos se posune dopředu, oči se otevřou a na zádech se objeví tmavé pruhy. Od této chvíle hlava roste nadměrně rychle, ale tělo zůstává hubené a dlouhé po dlouhou dobu. Chipmunkové se vyvíjejí poměrně pomalu a zůstávají se svou matkou až 1,5-2 měsíce.
3-4 týdny po narození se mláďata pokrývají srstí a začnou se pohybovat po dně budky na vysokých, neschopných nohách. Když se pak otevřou oči, stanou se mobilnějšími a zajímavějšími na sledování. Všechno dělají jako na povel: jdou si najednou odpočinout, probudí se spolu nebo se pustí do zábavných her, vztekle drnčí, se zvuky připomínajícími lodní motor v době, kdy dlouho nestartuje, nebo se všichni snaží vytrhnout matce z úst ten nejlepší kousek. Uplynou další dva týdny a mláďata přestanou sát svou matku. Nyní spí sami a neklidně pobíhají kolem klece a hledají cestu ven. Pro mláďata nastal čas osamostatnění a je načase, aby opustila matku. Musí se posadit, jinak začnou hádky a nejslabší z nich zemře v boji. V zimě mohou být veverky umístěné v samostatných klecích vypuštěny jeden po druhém, aby se procházeli po místnosti.
Sibiřský nebo asijský chipmunk se vyskytuje na Dálném východě, na Sibiři, stejně jako v Mongolsku, Číně, Japonsku a na Korejském poloostrově.
Věda a život // Ilustrace
Tu otázku jsem si nepoložil. Viděl jsem chipmunka ve zverimexu, koupil jsem ho a odnesl domů. Cestou jsem se rozhodla, že ho dám do klece pro papouška, která byla prázdná, a udělám díru z „koláče“ – kožešinové čepice mého manžela.
Když jsem „koláč“ uprostřed sešil, položil jsem ho na dno klece a vpustil do něj veverku. Vyskočil na tlustou horní větev a začal se rozhlížet. Když jsem se na něj podíval, odešel jsem z pokoje. Když se po chvíli vrátila, zjistila, že v klobouku se objevil další východ, naproti mému, trčely tam vnitřky „koláče“.
Bushkovi se ta díra líbila, tak jsem nazval chipmunk: seděl v ní pořád. A abych ho donutil jít ven, umístil jsem klec za okno, na květinářku. Bushka okamžitě vystoupil z „koláče“ a začal pozorovat, co se děje pod ním.
Od toho dne často „chodil“ po květince. Jednoho dne, když jsem nebyl doma, začalo pršet a „koláč“ skrz naskrz promokl. Pustil jsem Bushku z klece. „koláč“ dlouho schnul a nakonec vyschl. Bushka se ale do klece vrátit nechtěl. Abych byl upřímný, nevěnoval jsem tomu mnoho úsilí.
Velmi brzy jsem si uvědomil, že jsem se stal věšákem a že moje přítomnost v domě, zvláště v kuchyni, je krajně nežádoucí. Sotva jsem se objevil, nový majitel podrážděně tsknul. A vlastně, proč jsem tu idylu porušil? Na parapetu je tranzistor. Bushka si na něj sedne a zatne přední tlapy v pěst. Hudba hraje, Bushka se dívá z okna. Nedaleko je jídlo, které si sám přinesl: plátek pomeranče, arašídy v cukru, piniové oříšky. Nebýt mě, mohl bych sedět u sluchátka hodinu nebo dvě. Pokud chcete jíst, jezte a znovu sledujte, co se děje na ulici.
Brzy jsem si však začal připadat nejen nadbytečný, ale i méněcenný, opravdový buřič. Najednou mi bylo jasné, že jsem zbytečná hospodyňka, že mám hlavu plnou všeho, jen ne každodenní život.
Sladkosti, sušenky, krekry, které zůstaly na stole, zmizely velmi rychle. Stejný osud potkal kousky chleba a jablek, i když tvor, který mi tohle všechno odstranil, byl třikrát menší než veverka.
Bushka mi pomohl i jinak. Kdyby ráno zbylo na pánvi trochu kaše s masem, tak večer by se pánev leskla.
Zkontroloval jsem Bushku a všude stojící hrnce. Podařilo se mu do nich vlézt tak, že víko zůstalo zavřené. Jeden z jeho šeků málem stál mou matku život.
Přišel jsem domů velmi pozdě a začal jsem vařit kuře: druhý den jsem ho musel odvézt do nemocnice. Ráno jsem si vzal kuře s sebou a šel do práce. O necelou hodinu později zavolala moje matka, která byla u mě na návštěvě: “Cítím se špatně, asi mám infarkt.” “Co se stalo?” – Zeptal jsem se. “To všechno kvůli tvému Bushkovi.” A začala vyprávět. Byla řada na mně, abych zemřel, ale od smíchu.
Moje matka se rozhodla, že si udělá snídani sama. Předtím několikrát vešla do kuchyně a slyšela: „ding-ding-ding“. Snažila se pochopit, odkud tyto zvuky přicházely, ale nešlo to. Připravila se na plyn a vzala pánev s vývarem ze sporáku. A jakmile ho položila na stůl, Bushka z něj vyskočil a vrhl se pryč, celý pokrytý kuřecím sádlem. Očividně už ho nebavilo plavat ve vývaru, když byla pánev ještě na sporáku. Snažil se „vylézt z vany“ a v tu chvíli zazvonilo víko.
Bushkovi se mě do konce července podařilo konečně převychovat. A právě v této době začal mít rušný čas: musel si připravovat jídlo na deštivé dny, na zimu. Nyní bylo pro Bushku obzvláště obtížné čekat, až konečně odejdu do práce. A jakmile se za mnou zabouchly dveře, začal svou práci. Přesvědčil se, že nikde nic nezůstalo, a vyšplhal na vysoký noční stolek. A od ní do krabice, kterou měli velmi rádi, to bylo jen co by kamenem dohodil. Tato schránka byla zevnitř uzavřena na západku. Pro nějakého jiného chipmunka by to asi byl velký problém otevřít, ale pro Bushku ne.
Krabice visela na zdi a nad ní byla další. A ten spodní vyčníval dopředu a byl o půl centimetru širší než ten horní. Přesto Bushka vyskočil na tuto římsu, na tento tlustý „drátek“, který byl vršek víka krabice, a jako prvotřídní akrobat se po něm prošel. Když dosáhl středu, přitiskl na něj přední tlapy a víko složil dozadu. Akrobatovi se podařilo nejen udržet rovnováhu ve vzduchu, ale také přistát ve středu víka. Jeden skok – a vezměte si, co chcete: rýži, jáhly, pohanku. Balíčků je spousta.
Vše, co se Bushkovi podařilo získat, nosil ve svých lícních váčcích do spíže, kde bylo jeho hnízdo. A čas od času jsem uklízel jeho byty a odvážel zásoby.
Jednoho dne se z pokoje náhle ozval výkřik šedého papouška, výkřik hrůzy, jak tomu říkám. Papoušek se v tuto dobu procházel po bytě. Když jsem vběhl do místnosti, ke svému překvapení jsem viděl, že papoušek je živý a zdravý, stojí poblíž police. „Co se děje, Grisha? Co se stalo?” – Zeptal jsem se ho. A papoušek vzal zobákem špičku papíru trčícího z nejnižší police. Z ničeho nic vyskočil Bushka a jako tygr vyskočil na Grishinu hruď. “Bushka!” – Zakřičel jsem a papoušek, který cítil mou podporu, pokračoval: “Vypadni odtud!” Komu jsem to řekl!”
Bushka proto na papouška zaútočil. Den předtím jsem uklidil Bushův dům, zabalil obsah jeho spíže do papíru a položil na polici. Papoušek, který viděl balíček, z něj chtěl odtrhnout kus papíru. Nevěděl, že tento balíček obsahuje jeho oblíbené ořechy a semínka. Veverka však už podle pachu určila, kde má nyní spíž. A když usoudil, že papoušek zasahuje do jeho majetku, vrhl se na svého pachatele. Ozval se výkřik hrůzy.
Bushka se mnou žil pět a půl roku. Zemřel stářím. Nedokážu přesně říct, kolik mu bylo let. Myslím, že víc než sedm. Protože ke mně přišel nemladý: při hádce s bratry o samici mu utrhlo jedno ucho.
Bushka není jediná dlouhotrvající játra. Další chipmunk, který žil doma, zemřel v osmi a půl letech. Měl opotřebované zuby a už nemohl jíst pevnou stravu. Samici, která v bytě také žila, bylo při vypuštění do přírody sedm let. V přírodě se chipmunkové stěží dožívají více než dvou a půl až tří let: mají mnoho nepřátel. Poměrně rychle (asi po roce) však umírají, i když jednou v bytě skončí v malých klecích.
Chipmunkové, bratři veverek, jsou velmi hbitá zvířata. Ve svém přirozeném prostředí cválají od rána do večera a za hodinu uběhnou 12,2 kilometru. Prostorný domov je proto pro ně životně důležitý. Mohou žít ve velkých celokovových klecích s pojezdovým kolem. Ale je lepší z nich udělat ohrádku z pletiva a prken. Minimální rozměry ohrádky: 1 metr na délku, 60 centimetrů na šířku, 1 metr na výšku.
V obydlí chipmunka by měl být domeček – díra, konstrukce jako ptačí budka (rozměry přírodní díry jsou 29x25x29 centimetrů). Aby si zvíře v tomto domě udělalo hnízdo, musí být ve výběhu umístěno seno, listí a hadry. Během dne bude veverka vytahovat z hnízda podestýlku, aby ho větrala. A večer, až budete připraveni spát, ji vraťte na své místo. Kolik podestýlky bude v daný den v hnízdě, bude záviset na teplotě vzduchu. Před spaním chipmunk uzavře všechny otvory ve své díře a ráno je otevře.
V ohradě musíte umístit pařez nebo něco, co jej nahradí, a také posílit silné větve na různých místech.
Chipmunkové jsou zanícenými individualisty, vedou osamělý životní styl. 50-60 dní po narození se zvířata rozcházejí se svou matkou. Každý obsadí určité území, vykope si díru a začne žít samostatně. Samci a samice se setkávají pouze jednou ročně, na jaře, krátce po probuzení ze zimního spánku. Takové individualisty je těžké udržet pohromadě.
Když se ochočí, můžete svého chipmunka nechat běhat po bytě: na zavolání se rozběhne a vezme vám jídlo z rukou. Pokud se nechce vrátit domů, musíte počkat, až dostane hlad a nalákat ho do výběhu na jeho oblíbené jídlo. Pokud je v domě kočka, musíte ji během procházek veverky hlídat, dokud si nezvykne na nového souseda: jinak ji chytí a může ji sežrat.
Zajištění potravy pro veverky je snadné. V zajetí je všežravý. Miluje borovice a jiné ořechy, slunečnicová semínka a pomeranče. Neodmítá hrušky, jablka, švestky, meruňky, hroznové víno, angrešt, maliny. Hltavě jí semena koňského šťovíku, hodí se pro něj i semena jitrocele, mnoha pupečníkových a divokých obilovin, zvláště velkých, a také semena pšenice a kukuřice, která je nutné nechat naklíčit uchováváním ve vodě. 24 hodin. Chipmunk rád jí máslo, další mléčné výrobky, zejména slazené, křepelčí a slepičí vejce a vařené maso. V létě mu musíte dát listy pšeničné trávy, salátu, pampelišky, šneků, slimáků, kobylky a brouků.
Veverka bude sytá, pokud sní od 6,4 gramů (samice) do 10 gramů potravy (samci) denně. Samice, která je březí a kojící dva chipmunky, potřebuje asi 20 gramů potravy.
Podrobný popis ilustrace
Chipmunkové mají dobře vyjádřený instinkt ukládat jídlo. Před zimním spánkem si začnou plnit spíže jídlem. S poměrně prostornými lícními vaky může zvíře přinést do díry 8-10 gramů potravy najednou: 54 piniových oříšků nebo 224 zrnek pšenice nebo 225 semen myšího hrachu.
Sibiřský nebo asijský chipmunk se vyskytuje na Dálném východě, na Sibiři, stejně jako v Mongolsku, Číně, Japonsku a na Korejském poloostrově. Vyskytuje se na severovýchodě evropské části naší země a ve Finsku. Tato zvířata žijí na různých místech: v jehličnatých, smíšených a listnatých lesích, kde je mnoho mýtin a padlých stromů, na okrajích, v hustých křovinách poblíž řek, na horských svazích pokrytých stromy. Každý, kdo v domě choval veverku, ví, jakou radost toto hbité, roztomilé zvířátko přináší.
