GLINGUOKULTURÁLNÍ KONCEPCE / GENERICKÉ/DRUHOVÉ KONCEPCE / STRUKTURA POJMU / STRUKTURA / ETYMOLOGICKÁ VRSTVA / VNITŘNÍ FORMA SLOV / HYPPONYMA / VÝPŮJKY / VÝPŮJKY / PLEONASM / PLEONASM / SEMANITA / SEMANTIZA / WOPORD čs
Abstrakt vědeckého článku o lingvistice a literární kritice, autor vědecké práce – Bekmuratova Adina Kaparovna
Abychom identifikovali etymologickou vrstvu ve struktuře konceptu, provedli jsme srovnávací analýzu slov, která nominují lingvokulturní koncept „KOŇ“. Etymologie pojmu, respektive jeho vnitřní forma, je jednou z vrstev struktury pojmu, jejíž ustavení se zdá být důležitým krokem v lingvisticko-konceptologickém rozboru jazykových kulturních jednotek. Článek představuje názory turkických učenců na vznik a vývoj slovní zásoby chovu koní v turkických jazycích. Po prozkoumání etymologie klíčového slova konceptu s významem „kůň“ a etymologie jeho synonym můžeme dojít k závěru, že hlavní názvy slov o chovu koní patří k nejstarším vrstvám slovní zásoby (Altaj a běžná turečtina) a tvoří základ fondu slovní zásoby příbuzných jazyků.
i Už vás nebaví bannery? Reklamu můžete vždy vypnout.
Podobná témata vědecké práce v lingvistice a literární kritice, autorkou vědecké práce je Bekmuratova Adina Kaparovna
Jména pohlaví a věkových skupin koní v jazyce Nogai
Sémantické pole zoonyma „kůň“ v krymskotatarském jazyce
Terminologie chovu koní v mongolských jazycích: srovnávací aspekt
O názvech barev koní v tatarštině
Lidový ornament jako odraz duchovní kultury Baškirů (jazykový aspekt)
i Nemůžete najít, co potřebujete? Vyzkoušejte službu výběru literatury.
i Už vás nebaví bannery? Reklamu můžete vždy vypnout.
Text vědecké práce na téma „Etymologická vrstva ve struktuře pojmu „kůň“ v turkických jazycích“
ETYMOLOGICKÁ VRSTVA VE STRUKTUŘE KONCEPCE
„KŮŇ“ V TURKICKÝCH JAZYCÍCH Bekmuratova A.K. E-mail: Bekmuratova1794@scientifictext.ru
Bekmuratova Adina Kaparovna – učitelka, Katedra ruské filologie, Jalal-Abad State University, Jalal-Abad, Kyrgyzská republika
Abstrakt: Abychom identifikovali etymologickou vrstvu ve struktuře pojmu, provedli jsme srovnávací analýzu slov, která nominují lingvokulturní pojem „KOŇ“. Etymologie pojmu, respektive jeho vnitřní forma, je jednou z vrstev ve struktuře pojmu, jejíž ustavení se zdá být důležitou etapou v lingvisticky-konceptologické analýze jazykových kulturních jednotek. Článek představuje názory turkických učenců na vznik a vývoj slovní zásoby chovu koní v turkických jazycích. Po prozkoumání etymologie klíčového slova konceptu s významem „kůň“ a etymologie jeho synonym můžeme dojít k závěru, že hlavní názvy slov o chovu koní patří k nejstarším vrstvám slovní zásoby (Altaj a běžná turečtina) a tvoří základ fondu slovní zásoby příbuzných jazyků.
Klíčová slova: lingvokulturní koncept, pojmová struktura, etymologická vrstva, vnitřní forma slova, hiponyma, výpůjčky, pleonasmus, sémantika, varianty slov, generický/specifický pojem.
ETYMOLOGICKÝ POJEM VE STRUKTUŘE VRSTVY „KŮŇ“ V TURKICKÝCH JAZYCÍCH Bekmuratova A.K.
Bekmuratova Adina Kaparovna – lektorka, KATEDRA RUSKÉ FILOLOGIE, STÁTNÍ UNIVERZITA JALAL-ABAD, JALAL-ABAD, REPUBLIKA KYRGYZSTÁN
Abstrakt: Abychom identifikovali etymologickou vrstvu ve struktuře pojmu, provedli jsme srovnávací analýzu slov, která se hlásí k lingvokulturnímu pojmu „KOŇ“. Etymologie konceptu nebo jeho vnitřní forma je jednou z vrstev ve struktuře konceptu, jehož vytvoření je důležitým krokem v lingvokulturologicheskom analýze jazykových a kulturních jednotek. Článek představuje názory vědců a vědců na vznik a vývoj lexikonu koní v turkických jazycích. Po zvážení etymologie klíčových slov konceptu s hodnotou koně a etymologií jeho synonyma můžeme dojít k závěru, že hlavní názvy koňských slov patří do starověkých vrstev jazyka (altajské a turecké) tvoří základ slova. Základy příbuzných jazyků.
Klíčová slova: pojem, struktura, etymologická vrstva, vnitřní forma slov, gipponimy, výpůjčky, pleonasmus, sémantika, slovní opce, generický/druhový pojem.
Identifikací struktury konceptu docházejí výzkumníci k závěru, že v jeho obsahu existuje několik úrovní/vrstev. Nejznámější přístupy k vytvoření struktury konceptu, který je základem nejmodernějšího výzkumu v oblasti kognitivní lingvistiky, linguokulturologie a linguokonceptologie, patří Yu.S. Štěpánov, V.I. Karasik, I.A. Sternin, V.V. Kolešov, G.G. Slyshkin a další. Stepanov Yu.S. věří, že struktura konceptu je „vrstvená“ a každá vrstva je „sedimentem“ kulturního života různých epoch. Spolu s hlavní aktuální (moderní) vrstvou vědec identifikuje další nebo pasivní vrstvu a „vnitřní formu, obvykle vůbec ne vědomou, ale vtisknutou do vnější zvukové formy“ [1, s. 46]. Nejméně relevantní význam je neoddělitelně spjat s „vnitřní formou“, kterou běžný mluvčí jazyka obvykle nezná. Vnitřní forma slova odráží situaci, ve které se slovo vyskytuje, proces nominace předmětu, jevu nebo události ve skutečnosti, myšlenku a obraz generovaný pojmenovacím subjektem. V odvozených slovech je „vnitřní forma“ logická a srozumitelná a v
v nederivovaných slovech se stává známou pouze jako výsledek etymologické analýzy. Pojem „vnitřní forma“ se rozšířil po práci V. f. Humboldt a A.A. Potěbní. „Vnitřní forma je středem obrazu, jedním z jeho rysů, který převažuje nad všemi ostatními,“ napsal Potebnya, přičemž „vnitřní formu slova“ nepovažoval za koncept, ale za obraz [2, s. 146]. Díla A.A. Potebny odrážejí diachronní přístup k určování vnitřní formy slova. Vnitřní forma slova je nejbližší etymologický význam slova, který si mluvčí uvědomuje. A.A. Potebnya také zdůrazňuje další význam slova, které představuje individuální pojetí mluvčího, je založeno na mimojazykových znalostech a smyslových asociacích mluvčího a adresát mu nemůže vždy porozumět.
Lingvistický encyklopedický slovník chápe vnitřní formu slova jako „sémantickou a strukturální korelaci morfémů, které tvoří slovo, s jinými morfémy daného jazyka“ [3, s. 85]. Vnitřní podoba slova vzniká v mysli rodilého mluvčího v situaci, kdy myšlení analyzuje strukturu daného slova, izoluje určitý charakteristický rys, který tvoří základ nominace. Kombinace fonémů, která přivádí lidské vědomí k tomuto charakteristickému rysu, se obvykle nazývá vnitřní forma slova.
Blínová O.I. poukazuje na „mýty“ některých badatelů, že vnitřní forma slova (IWF) „nehraje významnou roli v jazyce, jeho fungování“, neboť „a) je rodilými mluvčími rozpoznáno na krátkou dobu, pouze při počátek výskytu lexikální jednotky v jazyce . ; b) v jazyce se spolu s motivovanými slovy vyskytují i nemotivované lexikální jednotky, ve kterých VFS zcela chybí. (E.M. Galkina-Fedoruk, V.A. Zvegintsev, M. Dokulil, B.A. Serebrennikov atd.).
Na rozdíl od těchto prohlášení O.I. Blinova poznamenává, že „uvědomění rodilých mluvčích o VFS je nepopiratelné“ (výzkumník argumentuje výsledky psycholingvistických experimentů); „Všechna nemotivovaná slova jsou zapojena do motivačních vztahů, díky čemuž je do motivačních vztahů zahrnuta drtivá většina nemotivovaných slov. Jako prostředek k vyjádření motivace slov a jejich motivačních vazeb vytváří VFS motivační paradigmata, jejichž celek a provázanost tvoří rámec celého lexikonu jazyka.
VFS je tedy multifunkční a představuje lingvistickou univerzálnost“ [4, s. 6].
Po prostudování prací výše zmíněných autorů o teorii vnitřního tvaru slova můžeme konstatovat, že tento vědecký koncept je komplexním fenoménem tradiční i moderní lingvistiky, vyžadující všestranné přístupy ke svému předmětu zkoumání. Abychom identifikovali původní obraz, který převládá nad ostatními rysy v obsahu pojmu s významem kůň, a také porovnali vznik a další vývoj koňských lexémů v blízce příbuzných jazycích, pokusíme se identifikovat etymologickou vrstvu v struktura tohoto konceptu.
O původu a vývoji hipologických slov v jazyce pojednávají práce o etymologii a etymologické slovníky. Téměř ve všech jazycích je význam „kůň“ vyjádřen slovem at. V tomto zvuku se slovo nachází v ázerbájdžánštině, turečtině, turkmenštině, gagauzštině, krymské tatarštině, karaitštině, karačajsko-balkarské, kyrgyzské, kazašské, nogajské, kara-kalpakské, tatarské, baškirské, ujgurské, salarsko-jugurské, salarské, lobnorské, Khakass (kyzyl), jakutské jazyky. Podle významného turkického učence A.M. Shcherbak, který jako první porovnal jména zvířat v turkických jazycích, slovo at (a aad) má význam „kůň, kůň“ ve všech uvedených jazycích, stejně jako „valach“ v Altai, Kumyk, Kyrgyzština, Tuvanština, Khakass, jakutské jazyky, „oslík“ a „kastrovaný/kastrovaný kůň“, v jakutském jazyce ogus „kastrovaný býk, vůl“. [5, str. 8]. Existuje několik úhlů pohledu na otázku, odkud slovo at pochází. A. Vambery jej srovnal s první částí slova aigyr „hřebec“ (at od ay) a se slovem from/vt „býk“, vyskytujícím se v písemných památkách určitých jazyků. S. Mirayama věří, že at pochází z agt „kůň“, přičemž srovnává tuvanské a’t s mongolským agta „valach“. A P.M. Melioransky spojil slovo agta s perským agmou „emaskovaný“ a achtan „stáhnout, vytáhnout“.
G. Ramstedt nejprve srovnával turkické akata „kůň s čepelí, jezdecký kůň“ s tunguzským aktaki „s čepelí (sobí) jelen“ a později s mongolským ata, atan „valach, vymakaný velbloud“ [6, s. 197].
Z výše uvedeného vyplývá, že slovo „kůň, valach“ mohlo pocházet ze starověkého slova akhta „vykastrovaný/položený/kastrovaný“ v důsledku ztráty jazykové souhlásky uprostřed slova. A Kyrgyz sám o sobě znamená „vymaskovaný kůň“ [7, s. 127]. A zároveň tento jazyk umožňuje pleonasmus aktu „vyhubeného koně“ [7, s. 65]. V turkických jazycích existují i jiná jména pro koně. Například v čuvašštině je význam „kůň“ vyjádřen slovem lasha. Je srovnatelná s příklady z jiných turkických jazyků: alaša v baškirštině, tatarština, kumykština, alasa v nogai atd. s významem „valach, kůň“, alasha „nag“ v ázerbájdžánském jazyce, alasha „hřebec“ v turkmenském jazyce, alashan „nag“ v mandžuštině.
DOPOLEDNE. Shcherbak píše: „Slovo alasha (alasa, lasha) je známé také v ugrofinských jazycích a v mírně upravené podobě v ruském jazyce“ [5, s. 87].
Východní původ tohoto slova naznačil německý slavista M. Vasmer. Vědec naznačuje, že toto slovo odkazuje na rané výpůjčky z turkických jazyků a uvádí příklady: v čuvašském jazyce lasha, v turečtině, krymské tatarštině, tatarsko-karachai, balkar – alasha s odkazem na V.V. Radlová, F.M. Korsha, E. Bernera, P.M. Melioransky a další vědci.
M. Vasmer považuje vznik formy hinnie za obdobu „osla“ osla. Všímá si pochybností o existenci pleanistické kombinace *alasha u „kůň+kůň“, z níž údajně pochází kůň+peklo [8, s. 600]. Hypotézu odmítnutou německým slavistou je však třeba prostudovat a je atraktivní svou jednoduchostí. Je docela možné, že slovo kůň se etymologicky vrací k prvotnímu syntagmatu *lasha+at a svůj moderní vzhled dostalo v důsledku diereze jednoho ze dvou hlásek a na křižovatce, zaokrouhlení samohlásky v první slabice a změkčení koncové souhlásky. V turkických jazycích je generický hipologický koncept zastoupen ve slově zhylky „kůň“. V jeho sémantice není žádný náznak zvířecího já. V jazycích má zvukové a sémantické varianty: ilkhy v ázerbájdžánštině, chylgy v chakassštině, sylgy v jakutštině „stádo, stádový kůň“, zhylky v altajštině „kůň, který ještě nejezdil“, zhylky v kazaštině, karakalpaku, tatarštině , kyrgyzské jazyky „kůň“ (obecné jméno), zhylky v altajštině „mare“ [5, s. 84].
Dále zvažte etymologii slova aigyr „hřebec“. V turkických jazycích je toto označení uváděno v mnoha variantách: aigyr v turkmenštině, ázerbájdžánštině, krymské tatarštině, kyrgyzštině, kazaštině, nogajštině, karakalpaku, tatarštině, baškirštině, uzbečtině (v dialektu), altajštině, chakassu (dialekt); aigir/aygir v turečtině, uzbecké, ujgurské; aykir/aykir v tureckých dialektech; eigir/egir v písemných památkách, azgyr v Saryg-Yugur, askyr v Tuvanu, askyr v Khakass, azkhir/azyr v Karachay-Balkar atd. Zde najdeme střídání ay/oy/ey/ehayazasaayar v první slabice. Některé z nich nejsou v rozporu se zákony existujícími v jazycích. E.V. Sevortyan věří, že slovo aigyr se všemi jeho variantami lze vysledovat až k prvotnímu kořenu *ad z *aat [5, s. 107] a A.M. Shcherbak jej rekonstruuje ve tvaru *ad- [5, s. 87]. Je jasné, že autoři spojují se jménem „kůň“.
Nyní si rozeberme význam a strukturu kyrgyzského slova argymak z hlediska původu. Jeho význam je K.K. Yudakhin používá slovo argamak jako „čistokrevný, krvavý kůň“ a demonstruje to pomocí přísloví: Argymaktyn zhakshysy chapsa – kYLYk, satsa – pool „Argamak je dobrý, protože je to kůň na ježdění a peníze na prodej“ [9 , str. 66]. Vedle tohoto slova je uvedeno argyn „kříženec jaka a domácí krávy; hybrid, mestic.” Je zřejmé, že mezi těmito dvěma slovy existuje genetická souvislost, protože plnokrevní koně se vyvíjejí selektivním chovem a křížením. A slova argy- „(o dostihovém koni) běhat ve velkém lomu“, argym „velký lom (dostihového koně)“ jsou také pravděpodobně historicky spjata se slovem argymak.
Srovnání kyrgyzského Argymaku s podobnými označeními v jiných jazycích tuto myšlenku dále podporuje. Srovnej: variabilní argymak/argamak v krymském dialektu karaitského jazyka, tatarský, turkmenský, čagatajský (mrtvý), argymak v kyrgyzštině, altajštině, kazaštině, nogajštině, karakalpaku, baškirštině, v nářečích uzbeckého jazyka, varianta argymak/argamak/ argimak v ujgurštině, agyrmak v krymském dialektu karaitského jazyka, agmak v lobnorštině, urkamak v čuvašštině. Také se vyskytuje slovo argyn [5, s. 171].
Uvažujme, jaké významy vyjadřují varianty slova argymak v turkických jazycích?
1. Zlomený plnokrevný plnokrevný kůň, arabský kůň, středoasijský kůň arabské krve (v turkmenském, kyrgyzském, kazašském, ujgurském, lobnorském, altajském, čuvašském jazyce).
2. Rychlonohý jezdecký kůň (v nogajském, tatarském, baškirském jazyce). Klusák, kůň (v tatarském, uzbeckém, lobnorském). Rychlý kůň, plný síly; silný, válečný kůň (v krymském dialektu karaitského jazyka).
3. Čistokrevný pes (viz argyn).
4. Kříženec divokého hřebce a domácího koně.
Slovo je jako jméno koňského plemene argamak/argymak/argyn/arkyn. sestává ze dvou částí: slovesného kořene argy/arga „proběhnout velkým lomem“ plus afixů -mak a -n s významem nositele procesu vyjádřeným v kořenové části. Někteří vědci vystopují kořen k podstatnému slovu arga „síla, obratnost“, „technika“. DOPOLEDNE. Shcherbak spojuje Argymak s ujgurským agy/argy „hřebem“, argyn/agyn a kyrgyzským argyn „křížencem divokého hřebce a domácího koně“ a také argaly/arkaly „gazelou“ [5, s. 171]. Výše uvedený materiál naznačuje, že původ hiponym je složitý lingvistický problém a dosud nemá jasné řešení. Totéž lze říci o genezi dalších slov s názvy chovu koní.
Můžeme tedy dojít k závěru, že hlavní názvy slov o chovu koní patří k nejstarším vrstvám slovní zásoby a tvoří základ slovní zásoby příbuzných jazyků. Naprostá většina z nich funguje v příbuzných jazycích po mnoho staletí v původním zvuku nebo s drobnými fonetickými rozdíly, které odrážejí specifika vývoje konkrétního jazyka.
Domníváme se, že ustavení etymologické vrstvy v obsahu pojmu je nezbytným krokem při provádění pojmové analýzy, neboť na základě primárních významů dochází v jakékoli jazykové kultuře k dalšímu rozvoji, změně a obohacování obsahu mentálních jednotek.
Seznam literatury / Reference
1. Stepanov Yu.S. Konstanty: Slovník ruské kultury: 3. vyd. M.: Akademický projekt, 2004. S. 42-67
2. Potebnya A.A. Myšlenka a jazyk. Nakladatelství “Labyrint”. M., 1999. 300 s.
3. Lingvistický encyklopedický slovník. Ed. V.N. Yartseva. M.: Sovětská encyklopedie, 1990. 685 s.
4. Blínová O.I. Vnitřní podoba slova: mýty a realita. [Text] / Bulletin TSU. Řada “Filologie”, 2012. č. 4 (20). str. 5-11.
5. Shcherbak A.M. Názvy domácích a divokých zvířat v turkických jazycích. [Text] / Shcherbak A.P. // Historický vývoj turkických jazyků. M.: Nakladatelství. Akademie věd SSSR, 1961. S. 82-173.
6. Sevortyan E.V. Etymologický slovník turkických jazyků (společné turecké a meziturecké samohláskové základy). [Text] / Sevortyan E.V. M.: Nauka, 1974. 767 s.
7. Rusko-kyrgyzský slovník: Ve čtyřech svazcích. B., 2012. 1 svazek. 752 stran; II 720 s.; III 648 s.; IV 692 pp.
8. Vasmer M. Etymologický slovník ruského jazyka: Ve 4 svazcích / Přel. s ním. a doplňkové O.S. Trubačov / Ed. B.M. Larina. Ed. 2., vymazáno Svazek I (A-D). M.: Progress, 1986. 529 s. Svazek II (E-Manžel). M.: Progress, 1986. 672 s. Svazek III (Muza-Syat). M.: Progress, 1987. 832 s. Svazek IV (T-FMD). M.: Progress, 1987. 864 s.
9. Yudakhin K.K. Kyrgyzsko-ruský slovník. Ve dvou knihách. Asi 40 000 slov. F.: KSE, 1985. Kniha. 1. A – K. 504 str. Rezervovat 2. L – Ya.F.: KSE, 1985. 480 s.
