Toxoplazmóza je rozšířená zoonotická parazitární infekce, charakterizovaná polymorfismem klinických projevů a významnou variabilitou průběhu: od zdravého asymptomatického nosičství až po těžké, letální formy onemocnění.
Původce toxoplazmózy, Toxoplasma gondii, je intracelulární parazit o velikosti 4–7 mikronů. V lidském těle může T.gondii parazitovat ve formě proliferativních forem — endozitů, ve formě pseudocyst a ve formě pravých tkáňových cyst. U koček a dalších zástupců čeledi koček se toxoplazmóza může vyskytovat i ve střevech ve formě oocyst, které po vylučování s výkaly do vnějšího prostředí zůstávají životaschopné a invazivní po dobu 1,5–2 let. Cysty toxoplasmy nalezené v mase a masných výrobcích mohou zůstat životaschopné při teplotě 2–5 °C po dobu až jednoho měsíce, ale při tepelné úpravě nebo zmrazení na –20 °C rychle zemřou. Nejméně odolné vůči faktorům prostředí jsou endozity, které zůstávají životaschopné mimo tělo od 30 minut do několika hodin.
Toxoplasma nebo stopy její přítomnosti byly nalezeny u více než 200 druhů savců a 100 druhů ptáků. Prevalence nebo míra infekce toxoplasmou v populaci Ruské federace je v průměru asi 20,0 %. Míra infekce je vyšší v oblastech s teplým klimatem; mezi osobami řady profesních skupin (epidemiologická pozorování prokázala zvýšenou nákazu a výskyt toxoplazmózy u osob, které mají odborný kontakt se zdroji nákazy toxoplazmózou (pracovníci masokombinátů a kožešinových farem, chovatelé hospodářských zvířat, veterináři apod.). Infekce u žen je obvykle 2–3krát vyšší než u mužů.
Výskyt toxoplazmózy je mnohonásobně nižší než míra infekce, ale diagnostické potíže nám i přes povinnou registraci neumožňují posoudit skutečnou míru infekce.
Náchylnost k toxoplazmóze je téměř univerzální. Šíření infekce je rozšířené ve formě nosičství a sporadických onemocnění.
Hlavním zdrojem infekce toxoplazmózy jsou toulavé, divoké a domácí kočky, v jejichž tělech patogen prochází celým vývojovým cyklem (tkáňovým a střevním) a je vylučován ve formě oocyst s jejich výkaly. Kočky vylučují patogen v průměru tři týdny od okamžiku infekce. Během této doby se do životního prostředí dostane až 1,5 miliardy toxoplazmat.
Hlavním přenosovým faktorem je syrové nebo nedostatečně tepelně opracované maso, masné výrobky s cystami toxoplazmy. Mezi další faktory přenosu infekce patří špatně umytá zelenina, zelenina, ovoce (ze země), špinavé ruce s patogenními oocystami.
Hlavní a nejčastější cesta přenosu infekce je orální, mnohem méně často může být infekce člověka provedena transplacentární (krevní transfuze), perkutánní a transplantační cestou.
Člověk s toxoplazmózou nepředstavuje epidemiologické nebezpečí ani pro ostatní, ani pro zdravotnický personál, což umožňuje léčit tyto pacienty jak ambulantně, tak v jakékoli somatické nemocnici.
Imunita vůči toxoplazmóze je nesterilní a infekční. Imunitní stav organismu je zachován současně s přítomností patogenu v těle, nejčastěji ve formě cyst.
Patogeny uvolňované z cyst nebo oocyst pronikají do epiteliálních buněk tenkého střeva, kde se množí, vytvářejí primární afekt a poté pronikají do regionálních lymfatických uzlin az nich proudem lymfy do krve. Šíření patogenu vede k poškození celé řady orgánů a tkání.
U lidí má infekce zpravidla benigní průběh, bez rozvoje septických stavů.
Většina nakažených nemá žádné klinické projevy onemocnění. V naprosté většině případů toxoplazmózy je pozorováno zdravé přenášení parazita. Přenos nevyžaduje žádná terapeutická opatření a na přenašeče je třeba pohlížet jako na prakticky zdravého člověka.
U pacientů s imunologickými poruchami (zejména u pacientů s AIDS) se může vyvinout pneumonie, enterokolitida, závažné poruchy centrálního nervového systému cysticko-nekrotického charakteru a septický stav.
Ženy, které prodělaly infekci před početím a ženy s chronickou toxoplazmózou, jsou prakticky imunní vůči riziku intrauterinní infekce plodu, zatímco těhotné ženy infikované v prvním a na začátku druhého trimestru těhotenství tvoří hlavní rizikovou skupinu.
Diagnostika, klinický obraz a léčba toxoplazmózy u těhotných žen
Diagnostika toxoplazmózy u těhotných žen zahrnuje celou řadu nezbytných klinických, paraklinických a speciálních (imunobiologických) studií, které slouží k diagnostice toxoplazmózy obecně.
Povinnou podmínkou pro vyšetření těhotné ženy na toxoplazmózu by měla být konzultace s infekčním specialistou k potvrzení nebo vyloučení aktuálního infekčního manifestního nebo asymptomatického (inaparentního) toxoplazmového procesu. Pokud je diagnóza potvrzena a je provedena potřeba léčby, provádí ji porodník-gynekolog buď ambulantně (v prenatální poradně) nebo v porodnicko-gynekologické nemocnici (porodnice). S ohledem na epidemiologickou bezpečnost pacientek s toxoplazmózou pro ostatní lze těhotnou ženu s nekomplikovanou porodnickou anamnézou, avšak s diagnózou toxoplazmózy, hospitalizovat k vyšetření, léčbě a porodu na kterémkoli (fyziologickém) oddělení porodnice. Těhotné ženy se zatíženou porodnickou anamnézou a diagnostikovanou toxoplazmózou jsou hospitalizovány na odděleních těhotenské patologie.
Klinické projevy toxoplazmózy u těhotných žen nemají žádné významné rozdíly. Akutní toxoplazmóza je doprovázena zvýšením teploty na febrilní (obvykle subfebrilní) hladiny, zjišťuje se lymfadenitida (obvykle zadní krční a týlní), případné poruchy centrálního nervového systému, vnitřních orgánů, očí a svalů. Když se ženy nakazí krátce před těhotenstvím nebo v raných fázích těhotenství, toxoplasma může poškodit fetální vajíčko, což obvykle vede k potratu.
Při absenci stížností a klinických indikací ženy, které měly toxoplazmózu před těhotenstvím, nepotřebují léčbu. Tyto ženy jsou považovány za prakticky zdravé jedince, kteří nevyžadují zvláštní lékařský dohled.
Neimunní těhotné ženy by měly být převezeny ke klinickému pozorování a vyšetřeny na toxoplazmózu.
Těhotným ženám s negativními imunologickými reakcemi se doporučuje důsledně dodržovat základní pravidla prevence toxoplazmózy.
Prevence získané toxoplazmózy zahrnuje: jíst pouze dobře tepelně upravené masné výrobky; odstranění zvyku ochutnávat syrové mleté maso nebo syrové maso; jíst čistou umytou zeleninu, bylinky a ovoce (ze země); důkladné mytí rukou po manipulaci se syrovým masem, syrovými masnými výrobky, po práci na zahradě nebo u dětí – po hře na hřišti, zejména na pískovišti; boj proti toulavým kočkám; léčba pacientů s toxoplazmózou u domácích koček, prevence infekce koček domácích. Specifická prevence toxoplazmózy nebyla vyvinuta.
Informační stránky prevence
- Informace o prevenci
- Klinické vyšetření
- Zdravotní středisko
- Aktuální informace o očkování proti chřipce a ARVI
- Horká linka přestat kouřit
- Tabák a srdeční choroby
- Informace o klíšťové incefalitidě a klíšťové borelióze
- Dieta pro vysokou hladinu cukru v krvi
- Každý by měl vědět o tuberkulóze
- Tularémie – informace o nemoci
- Co dělat, když máte omrzliny
- Mrtvice – důležité vědět!
- Chřipka je nebezpečná
- Národní kalendář preventivních očkování (NCPP)
- Infografika o rizikových faktorech rozvoje nepřenosných nemocí a podpoře zdravého životního stylu
- Syndrom chronické bolesti – jak získat recept na silné léky proti bolesti
- TOXOPLASMÓZA – informace pro prevenci a léčbu
- Informace o HIV
- Prevence COVID-19
Toxoplazmóza postihuje 10 až 90 procent populace (v závislosti na zemi). Toxoplazmózu způsobuje jednobuněčný parazit, který žije uvnitř lidských mozkových buněk a vylučuje látky ovlivňující jeho chování. Cítíte smělost a statečnost, přílišnou upřímnost a otevřenost? To je důvod k podezření, že máte toxoplazmózu. Mořští biologové sice studují především obyvatele oceánu, kterým byla věnována předchozí čísla blogu, ale mezi objekty, se kterými se studenti seznamují ve výuce na Katedře zoologie bezobratlých fakulty, patří i další bezobratlí živočichové včetně patogenních. biologie Moskevské státní univerzity.
Toxoplasma gondii
– původce toxoplazmózy – prochází extrémně složitým životním cyklem, v jehož jedné fázi se usazuje v mozku a svalech některých savců. Může se jím nakazit i člověk. Definitivním hostitelem (tj. zvíře, ve kterém parazit podstupuje pohlavní styk) je kočka nebo jakýkoli jiný zástupce kočičí rodiny.
U koček žije toxoplasma ve střevních buňkách. Zde se tvoří oocysty, které jsou vylučovány stolicí do prostředí. Pod obalem oocysty se zygota začne dělit a oocysta se přemění na sporocystu obsahující několik buněk parazita schopných infikovat mezihostitele. V nejjednodušším případě životní cyklus Toxoplasmy zahrnuje pouze jednoho mezihostitele – myš.
Myš se nakazí náhodně požitím sporocysty obsahující buňky parazita v potravě. Uvnitř myši se parazit vynoří zpod schránky sporocysty, pronikne s krví do tkání a orgánů a začne se mnohonásobně dělit, tvoří tzv. tkáňové cysty, ze kterých se vyvíjejí jednotlivé drobné tachyzoitové buňky. Tachyzoiti opouštějí buňky vnitřních orgánů hostitele a pronikají do sousedních buněk, což způsobuje mnohočetné infekce orgánů. U zvířat, jejichž imunitní systém není utlumen, přechází onemocnění brzy do chronické fáze a z tkáňových cyst se začnou tvořit nikoli tachyzoiti, ale bradyzoiti.
Bradyzoty podporují infekci v chronickém stadiu. Bradyzoiti jsou pozoruhodní tím, že bradyzoiti pronikají do tkání a orgánů a tíhnou především k nervovým a svalovým buňkám hostitele a dávají vznik tzv. klidovým pseudocystám. Pseudocysta je velké intracelulární „plazmodium“, které žije ve svalové nebo nervové buňce, včetně buněk mozkové kůry a srdečního svalu. Pseudocysty jsou pokryty membránou, přes kterou nepronikají žádné imunitní agens hostitele. Ale látky produkované parazitem mohou procházet touto skořápkou.
Právě tyto látky vstupují do krve myši a působí na ni zvláštním způsobem a modelují její chování. Pod vlivem těchto látek se myš stává velmi odvážnou a místo aby se kočce pachu vyhýbala, naopak jej aktivně vyhledává a nalézá kočku sama. Kočka sní takovou statečnou myš, buňky parazita se vynoří z cyst a napadnou střevní buňky kočky. Tím je životní cyklus parazita ukončen. Člověk může v životním cyklu Toxoplasmy nahradit myš, to znamená, že působí jako její mezihostitel.
Toxoplasmou se můžete nakazit přímo od koček čištěním kočičího steliva nebo pohlazením infikované kočky, která může mít sporocysty na srsti. Pokud si po kontaktu s domácím mazlíčkem neumyjete ruce, riziko spolknutí cysty a infekce se zvýší. U infikované osoby se buňky toxoplasmy chovají stejně jako u myši a mají stejný účinek jako u myši: osoba se stává příliš troufalou, má zvýšenou chuť riskovat, pomalejší reakce, pocity nejistoty a úzkosti, sebevědomí. pochybnosti, neurotismus.
Předpokládá se, že pseudocysty zůstávají v lidském mozku po celý život a neustále ovlivňují jeho chování. Právě lidé nakažení toxoplasmou se častěji stávají nehodami, a to jak jako chodci, kteří, aniž by cítili nebezpečí, přebíhali přes vozovku na červenou, tak jako řidiči.
Toxoplazmou se mohou nakazit nejen lidé, kteří chovají kočky ve svých domovech. Toxoplasma je parazit pro každého. Sporocysta může být náhodně spolknuta spolu se špatně umytou zeleninou, špinavou vodou a dokonce i se syrovým a špatně smaženým (vařeným) masem. Faktem je, že rozsah mezihostitelů toxoplasmy je velmi široký – zahrnuje nejen četné hlodavce a lidi, ale také různé druhy drůbeže a dobytka: krávy, kozy, ovce, prasata a tak dále. Všechna tato zvířata se nakazí toxoplasmou náhodně požitím sporocysty v potravě nebo vodě a také nahrazují myš v životním cyklu parazita.
Uvnitř mezihostitele se tvoří tkáňové cysty ve svalech a dalších tkáních – a člověk se může nakazit požitím takové cysty s masem. V lidském žaludku buňky parazita vystupují z tkáňové cysty, migrují do mozku a tvoří tam pseudocysty.
Toxoplazmóza, kterou člověk během života získá, se nazývá získaná, ale existují i případy vrozené toxoplazmózy. Pokud se žena během těhotenství nakazí toxoplasmou, parazité, kteří se vynoří ze spor, jsou schopni migrovat přes placentu do vyvíjejícího se plodu. Tím, že parazit vytváří pseudocysty v mozku vyvíjejícího se dítěte, způsobuje vážné strukturální poškození nervové tkáně plodu, což má za následek trvalé deformace.
Všem ženám v prvním trimestru těhotenství je proveden test na protilátky proti Toxoplasma, aby se zjistilo, zda je parazit aktivní. Pokud se navíc těhotná žena s parazitem již setkala a v jejím mozku jsou pseudocysty, není to pro plod nebezpečné. Právě akutní období, tedy období infekce, je nebezpečné. Proto se těhotným ženám nedoporučuje komunikovat s kočkami až do konce březosti.
Toxoplazmóza tedy vypadá jako zcela mírumilovná nemoc, která nezpůsobí žádné nepříjemnosti, pokud budete dodržovat nejjednodušší opatření. Zároveň existuje názor, že vliv toxoplazmy na člověka je obrovský. A tento vliv se netýká pouze jednotlivce, ale je významný v měřítku společnosti. Předpokládá se, že pod vlivem toxoplasmy vznikly celé kultury. Právě vliv Toxoplasmy předurčil lásku ke kočkám u starých Egypťanů a vášeň Francouzů pro pokrmy ze syrového masa. S charakteristikou společenského života souvisí i procento populace konkrétní země nakažené toxoplazmózou. Mimochodem, ve Francii je toto procento nejvyšší.
Působením na člověka má parazit jediný cíl – uzavřít životní cyklus a zajistit, aby kočka dostala majitele k večeři. Ve většině případů je člověk slepou větví pro toxoplazmu, protože případy, kdy kočka sežere člověka, jsou poměrně vzácné. Není třeba se snažit předcházet infekci toxoplasmou, pravděpodobně k ní dříve nebo později dojde. Musíte však naslouchat sami sobě a měli byste čelit síle vůle chemických útoků parazitických pseudocyst a potlačit pokušení přeběhnout silnici na červenou!
Elena Temereva,
Profesor Ruské akademie věd, přední vědecký pracovník
Katedra zoologie bezobratlých, Fakulta biologie Moskevské státní univerzity
Pozměňovací návrh: v prvním odstavci jsou uvedeny úplnější údaje o prevalenci toxoplazmózy, doplněn odkaz na zdroj dat, ve třetím a čtvrtém odstavci jsou opraveny údaje o fázi životního cyklu Toxoplasma gondii
