Materiály v této sekci obsahují zprávy z následujících časopisů: „BBC Science Focus“, „Economist“, „Nature“ a „New Scientist“ (UK), „Air and Space Smithsonian“, „Discover“, „Psychology Today“, „Science News“, „Sierra“ a „Weatherwise“ (USA), „Courrier International“ a „Sciences et Avenir“ (Francie).
Evoluční úspěch člověka, jeho oddělení od zbytku živočišné říše, je obvykle spojeno s nástupem vzpřímené chůze, rozvojem ohně a výrobou a používáním nástrojů. Kanadský antropolog David Samson ale přidává další vlastnost, která pomohla lidskému pokroku: schopnost spát jinak než ostatní zvířata.
Gorilí hnízdo v džungli Gabonu. Gorily žijí hlavně na zemi, ale pro spaní si často hnízdí na stromech – je to bezpečnější. Foto: Jefe Le Gran/Wikimedia Commons/CC-BY-2.0.
Je důležité, abychom spali méně než naši příbuzní. Lidé spí v průměru 7 hodin denně, zatímco ostatní primáti spí mezi 9 a 17. Naši nejbližší příbuzní, šimpanzi, tráví spánkem asi 9,5 hodiny. Délka spánku ve světě zvířat se pohybuje od dvou hodin u slona po 20 u pásovce. Roli hraje tělesná hmotnost a metabolická aktivita: velká zvířata s rychlým metabolismem musí jíst více, a proto jim prostě nezbývá čas spát.
Ve studii z roku 2018 Samson a jeho kolega z Duke University Charles Nunn porovnávali spánkové vzorce 30 druhů primátů, včetně našeho vlastního. Přestože lidé spí méně než ostatní primáti, více sní. Pokud něco, má asi o 10 % vyšší podíl spánku s rychlými pohyby očí, které naznačují rozvíjející se sen.
Proč vůbec potřebuješ spát? Při takovém téměř úplném odstavení je totiž tělo bezbranné před predátory a dalšími nebezpečími, nemůže se živit, hledat potravu ani partnera pro rozmnožování. Existuje několik hypotéz o tomto skóre: konsolidace v paměti všeho viděného a naučeného během dne v noci, „oprava“ nervových buněk opotřebovaných během dne a posílení imunitního systému.
Předpokládá se, že změny ve spánkových vzorcích poskytly našim evolučním předkům důležitou výhodu, zkrátily období, kdy by je mohli napadnout predátoři, a prodloužily dobu potřebnou k získání potravy a provedení dalších životně důležitých úkolů. Je obtížné určit, kdy k této nejdůležitější změně došlo, protože proces spánku nezanechává ve fosilních záznamech žádné stopy. Samson však naznačuje, že se to stalo asi před dvěma miliony let, když se objevil Homo erectus, příliš těžký na to, aby spal v korunách stromů, jako to dělali jeho předkové. Jiné opice si stavěly hnízda z větví stromů, aby se chránily před predátory. Homo erectus začal spát na zemi, a proto bylo nutné změnit samotný spánkový vzorec, zkrátit jej a uvolnit více času pro aktivní akce.
Po srovnání spánku mezi sedmi desítkami různých národů a kultur, včetně těch bez elektrického osvětlení, Samson a Nunn dospěli k závěru, že ačkoli lidé spí v průměru 7 hodin z 24, tyto hodiny rozdělují a využívají různými způsoby. V moderních průmyslových společnostech mají lidé tendenci spát v jednom dlouhém „sezení“. Ale v jiných kulturách jsou spánkové vzorce flexibilní: kromě nočního spánku je například během dne krátký spánek. Nebo noční spánek „ve dvou fázích“, mezi nimiž je asi hodina bez spánku. Historici říkají, že právě posledně jmenovaný režim byl charakteristický pro lidi před průmyslovou revolucí 2000. a 20. století (před masivním přechodem od ruční práce v domácnostech a malých dílnách k mechanizované práci v továrnách a továrnách). V dokumentech z předindustriální éry našel americký historik Roger Ekirk přes tisíc odkazů na takzvaný první a druhý spánek a na to, co lidé dělali v „přestávce“ mezi dvěma sny: dělali domácí práce, modlili se, dokonce navštěvovali sousedy. . Ekirk učinil tyto závěry analýzou policejních a soudních záznamů, deníků, dopisů, novin a literatury, včetně beletrie – od Homéra po Lva Tolstého. Počátkem 18. století vymřel zvyk segmentovaného spánku, zřejmě v důsledku rozšíření osvětlení nejprve svíčkami a petrolejem, poté elektřinou a celkovou změnou způsobu života. A přesto se často probouzíme uprostřed noci, převracíme se a snažíme se spát a nevíme, že jsou to ozvěny prastarého zvyku, který je starý více než 40 let. Spánek ve dvou fázích učinil noc bezpečnější pro skupinu lidí spící ve stejné chatě. Vždy v případě jakéhokoli nebezpečí ti, kdo nespí, probudí ostatní. Pozorování kmene Hadza v Tanzanii tedy ukázala, že za XNUMX nocí bylo pouze XNUMX minut, kdy všichni obyvatelé chatrče zároveň tvrdě spali. Typicky bylo asi XNUMX % skupiny v kteroukoli danou dobu vzhůru.
Pozorovat orangutana spícího je potěšením: obrovské oranžovohnědé mládě sladce chrápe a sní o svých orangutaních snech.
Tyto největší (výška až jeden a půl metru, hmotnost – až 100 kg) stromové opice (a podle některých vědců nejchytřejší z lidoopů) milují spánek v posteli: téměř každou noc si staví nové hnízdo pro aby spali a spali dlouho a tvrdě – Jako člověk. Stejně jako lidem se jejich oči pod víčky čas od času začnou chvět a tančit – orangutani sní.
Pavián je jiná věc. Vidět ho v noci je jako sledovat malého, věčně uraženého paranoika, jak se zoufale snaží na chvíli zavřít oči.
Paviáni špatně spí: dělají to, když sedí, balancují na hýždích. Strach, že je někdo nebo něco napadne, je evidentně nepustí, a tak usínají velmi mělce a na krátkou dobu.
A zde vyvstává důležitá otázka: proč orangutan spí tak tvrdě a dobře, zatímco pavián (rod primátů z čeledi opic), jeho zdánlivě blízký příbuzný, rovněž primát, každou noc trpí?
Odpověď na tuto otázku, jak vědci zjistili, je třeba hledat hluboko v historii naší evoluce. Když na ni odpovíme, můžeme pochopit, jak se vyšším primátům (včetně lidí) podařilo stát se tvory, kterými jsme dnes. A proč lidé raději spí v posteli, na posteli.
- Evoluce ložnice: od postele pro osm k modrému světlu
- Vědci zjistili, že čím více spánku, tím vyšší plat
- Tragédie lidí, kteří přestávají spát: je možné jim pomoci?
- Proč sebou cukáme, když usínáme?
„Spánek byl teprve nedávno rozpoznán jako jeden z potenciálně nejdůležitějších faktorů v lidské evoluci,“ říká antropolog David Samson z výzkumu na Duke University (Durham, Severní Karolína, USA).
Dříve vědci stěží zkoumali, jak může spánek ovlivnit vývoj člověka jako jednotlivce. Doktor Samson a jeho kolega Robert Shoemaker z Indiana University v Bloomingtonu (USA) se proto rozhodli udělat právě to.
Pro studii vybrali dva druhy primátů – orangutany jako nejbližší člověku a paviány (rod paviánů) jako největší z těch opic, které ke spaní nepoužívají speciální lehátka, hnízda ani postele.
“V podstatě mě napadlo: Proč se oba druhy lidoopů tak liší ve způsobu spánku?” – říká Samson.
Během různých časových období (od jednoho do čtyř měsíců) vědci natočili pět orangutanů a 12 paviánů, kteří spí v zajetí.
Vědci studovali držení těla, pohyb těla během spánku a spánkové vzorce tím, že zaznamenávali dobu, kterou primáti strávili bdělí a spali, a zaznamenávali, jak byl spánek přerušovaný.
Sledovali také mozkovou aktivitu, období rychlého spánku, povrchního spánku (u lidí je to obvykle fáze snů) a hlubokého spánku.
- 10 faktů o důležitosti spánku pro zdraví
- Jak dlouho vydržíš bez spánku?
- Jak se cítil školák, který 11 dní v kuse nespal?
Studie potvrdila, že orangutani spí déle a zdravěji než paviáni. Vědci dospěli k závěru, že velcí lidoopi obecně spí lépe než lidoopi a menší lidoopi – to platí téměř pro každý aspekt spánku, zdůrazňuje doktor Samson.
Vysvětlení, proč tomu tak je, je ještě objevnější.
Dnes víme, že všichni velcí lidoopi si opatřují spací lůžko toho či onoho druhu. Gorily, orangutani a šimpanzi se usazují na stromech (gorilí samci se pro svou obrovskou váhu hřadují na zemi). No, my lidé jsme si navrhli postele pro sebe a nadále je vylepšujeme.
Všichni ostatní primáti však spí jinak.
Giboni si například nestaví žádné speciální postele nebo hnízda – jako jiné velké opice, z nichž většina spí vsedě na stromě a balancují na větvi.
A tento rozdíl přirozeně vysvětluje, proč někteří spí hluboce a kvalitativně, zatímco jiní spí povrchně a neklidně.
Orangutani, kteří byli předmětem studie, rádi relaxovali, protahovali se a spali na zádech nebo na břiše.
“Paviáni tráví většinu svého spánku v sedě, bdělé poloze,” říká Samson. Sedí na červených mozolech ischia (což dává paviánům jejich výrazný vzhled).
A tento rozdíl mohl hrát zásadní roli v evoluci vyšších primátů, včetně člověka.
Společný předek lidoopů, předpokládá se, že asi před 14-18 miliony let, se rozhodl skoncovat s neklidným spánkem vsedě na stromě a postupně přešel na nocování ve speciálně vybaveném individuálním hnízdě – např. na plošině z větví.
“Nemyslím si, že první primáti, kteří navrhli prostory na spaní, tak učinili s očekáváním, že jim to pomůže lépe spát,” říká Samson.
Prostým faktem je, že během miocénu (začalo před 23 miliony let a skončilo před 5 miliony let) se primáti stále zvětšovali a bylo pro ně stále nepohodlnější spát vsedě na větvi. Začali tedy stavět speciální platformy, které udržely jejich váhu a přizpůsobily se jejich velikosti.
„Tyto oblasti na spaní umožnily i těm největším primátům spát klidně a bezpečně na stromech, daleko od predátorů a hmyzu sajícího krev,“ vysvětluje Dr. Samson.
Jeho předchozí výzkum se zaměřil právě na toto. Vědec v něm dospěl k závěru, že všichni primáti vážící více než 30 kg si s největší pravděpodobností museli postavit své postele na stromech.
Noc strávená v posteli, na lůžku, s sebou nese další (kromě bezpečí) vážnou evoluční výhodu: spánek se stává hlubším, zdravějším.
“Takový sen by mohl mít pozitivní vliv na kognitivní schopnosti,” vysvětluje Samson. Zlepšila například kvalitu konsolidace paměti (jedna z nejdůležitějších funkcí našeho spánku).
„Kvalita spánku je možná jedním z hlavních rozdílů mezi lidoopy a lidoopy. Zdá se, že opice spí většinou mělce kvůli jejich méně pohodlnému, méně bezpečnému a neustále se měnícímu prostředí.“
“Výhodou je, že je snazší a rychlejší se probudit z tohoto stavu v případě nebezpečí, ale je to za cenu toho, že nevyužijete všechny výhody hlubokého spánku.”
- Studie: Denní spánek je dobrý pro zdraví a paměť. I na pět minut
- Jak spát ne hůř než profesionální sportovci?
- Optimalizace spánku: jak spát méně, ale lépe
„Zdá se, že my velcí lidoopi jsme vyvinuli účinný způsob, jak bezpečně a pohodlně spát. Z evoluční perspektivy měl přechod od hřadování na větvi ke speciálně konstruovanému místu na spaní adaptivní výhody srovnatelné s přechodem od spacích plošin na stromech ke spaní bezpečně na zemi.“
Bezpečný spánek na zemi a později na posteli poskytl lidem konkurenční výhodu oproti jiným druhům, domnívá se vědec.
Originál tohoto článku v angličtině si můžete přečíst na BBC Země.
