Kukačka hází svá vejce do cizích hnízd, jako by nechtěla chovat svá mláďata, a dělají to za ni jiní „dobří“ ptáci. Lidé tento stereotyp přenášejí na matky a těm, kteří podle jejich názoru o své děti nestojí, říkají „kukačky“.
Toto srovnání ptáka kukačky a matky kukačky je drsné, když se podíváte na důvody. Kukačka požírá chlupaté housenky, hmyzí škůdce, kteří mohou ničit lesy. Nikdo jiný kromě ní tyto housenky nejí! Tímto hmyzem nelze krmit kuřata. Uspořádáním vajíček pomáhá kukačka zachovat jejich život a celý les . Ukazuje se, že mateřský instinkt kukačku neobešel a svým mláďatům dává to nejlepší. Stejně tak matka bez možnosti být sama, chodit k lékaři nebo pracovat za čtyřmi stěnami nemůže být tou nejlepší matkou pro své dítě ♀.
Negativní konotaci sousloví „matka kukačka“ proto považujeme za nezaslouženou. Proto se tak nazývá naše služba a naším hlavním úkolem je matku „vyložit“ a ne jen házet děti matce někoho jiného. Tento volný čas bude lepší pro matku, děti i manžela. To rozhodně nemůže zdravá společnost odsoudit.
8496.5 hodnocení 19 odběratelů 17 příspěvků
předplatit
2 года назад
Nezabíjí kukačka své adoptované bratry k smrti?
rozšířit vlákno
2 года назад
Ano, toto je kontextová reklama)))
Podobné příspěvky
7 hodinami
předplatit
Dlouhoocasá luční trubka
Fotograf Rafael Maffessoni.
Zobrazit plnou 2
Před 3 dny
předplatit
kuřátko jeřába písečného
Iowa Bird Rehabilitation, USA.
Video od Joela Sartore.
Zobrazit plnou
Před 4 dny
předplatit
Skrytý
Fotograf Staffan Widstrand.
Zobrazit plnou 1
Před 4 dny
předplatit
Novoroční EMO (goth) večírek se Santa Clausem
Zobrazit plnou 1
Před 8 dny
předplatit
Orel hadí spolkne brýlatého hada
Národní park Jim Corbett, Indie.
Zobrazit plnou 3
Před 9 dny
předplatit
Robin
Fotograf Lillian King.
Zobrazit plnou 1
Před 9 dny
předplatit
Neudělejte ostudu svým dětem
K podpoře
Před 10 dny
předplatit
Drž mě, brčko, drž mě
Fotograf Mike Ashbee.
Zobrazit plnou 1
Před 10 dny
předplatit
Šťastný nový rok nebo tak něco))).
Čipmunkové usnou a louskáček se probudí))
Velmi mě zaujala taková barevná, ale falešná hrudka
Ale nebojte se, krása nezůstala bez novoroční pochoutky. Za snahu při pózování byla odměněna obyčejnou, ale pracnou cedrovou šiškou.
Všem ještě jednou šťastný nový rok
Zobrazit plnou 2
Před 11 dny
předplatit
Proč je to teď?
Během mého dětství a mládí o mě moje matka obecně nestála, cizí lidé mi věnovali více pozornosti a vřelosti než moji rodiče,
nikdy mě neposlouchali, neměl jsem komu říct o svých školních problémech, v nejlepším případě můj následovník (důležitý příběh) se mohli otočit a věnovat se svým věcem; v nejhorším případě neměl nikdo čas ani začít příběh.
Něčím jsem se nechal unést a udělal něco křivého – zasmějme se tomu, protože 6leté dítě by mělo mít zručnost profesionálního výtvarníka/sochaře/. .
Docházelo ve škole k šikaně? Je mi to jedno, rozhovory s přítelkyněmi jsou důležitější!
Moje výchova byla založena na modelu „mrkev a tyčinka, žádná mrkev“, udělal něco (úklid, mytí nádobí atd.), ale udělali jste chybu (řekněme, že jste dali věci do špatné skříně) – křičte
Manžel odešel od rodiny, kdo potřebuje chodit po uši? správně -> svému dítěti, jen trochu
Navíc je to „něco málo“, dokonce jen zdvořilé naznačení jejích vlastních chyb.
Časté škádlení a slovní urážky a snaha zastavit tok verbálních nedbalostí narazila na hádku
Ale čas plyne, moji přátelé buď odešli na onen svět, nebo přerušili vztahy, moji kolegové z práce a další známí odešli, moje babička (Svetlaya Pamyat, byla velmi laskavá a vstřícná ke všem) také zemřela.
A teď to táhne maminku k povídání
a dovol, abych ti (aniž bych se ptala) povídat o svých přátelích. ale řekni mi o sobě.
A urazil se, že mě to žvanění moc nezajímá. a kdo jsou pro mě?
Proč bych měl TEĎ mluvit o sobě?Tolik let jsem se snažil překonat depresi a nikoho to nezajímalo, ale teď musím odhalit svou duši?
Nebo jsem v pokušení zadlužit se kvůli digitalizaci školních archivů (VHS kazety), údajně ušetřit?
za co? Kdo to zkontroluje? Když jsem byl dítě, nestarali jste se o mě, váš život byl v plném proudu, přítelkyně. Tuto minulost jsem dávno pohřbil spolu se svou depresí a nechci se dívat na své mladší já.
Upřímně, upřímně věřím, že tito dva prostě potřebovali jít na potrat, OBA nebyli připraveni stát se rodiči, oba si dostatečně nehráli, nevzali si volno a 100% nechápali, proč sakra tohle manželství potřebují.
PS: Omlouvám se za zmatek, uniklo mi mnoho detailů, jen jsem si to potřeboval promluvit.
Zobrazit plnou
Před 11 dny
předplatit
Nejlepší dcera
Před 11 dny
předplatit
Fenka Kazi chytila dvouřadého běžce
Přírodní rezervace Benfontein, Jižní Afrika.
Fotograf Alexander Sliwa.
Zobrazit plnou 1
Před 11 dny
předplatit
Do jakého věku potřebují synové své matky?
Matky (zejména ty samoživitelky) si často dělají starosti, kdy syna propustit. Pište otázky jako:
Do jakého věku potřebuji být svému synovi plnohodnotnou matkou, pomáhat mu, chránit ho, chránit? Teď už mu je 22, ale zdá se mi, že je stále tak malý, nešikovný a neinteligentní. Navíc nevydělává! Možná je příliš brzy na to, aby mě opustil?
Řeknu vám 2 příběhy.
1. Jednoho dne ke mně přišla na konzultaci 34letá Míša (už jsem o něm psala dříve)
Vypadal asi na 20 let, byl plachý, díval se na podlahu a trochu koktal. Stěžoval si, že neví, jak komunikovat s dívkami, že v práci špatně platí a že nemá žádné přátele. Měl koníčka – lepení letadel. Neškodný malý chlapec.
Když jsme s ním mluvili, ukázalo se, že žije s matkou, je to jeho nejlepší kamarádka a nemá muže. Otec rodinu už dávno opustil, a tak se na sebe manželé zafixovali. Máma Michailovi prala, uklízela, vařila a on ji potěšil rozhovory a vtipy. Tak jsme žili.
Když jsem Míšovi doporučila, aby se postupně připravil na odloučení a samostatný život, nejprve souhlasil, ale pak zmizel a už mě nikdy nekontaktoval. Matka se zřejmě rozhodla, že by ji syn neměl opustit.
2. Také ke mně přišel na konzultaci 22letý Kirill.
Byl také plachý, nejistý a skromný. Měl ale velkou touhu to změnit. Chtěl dokončit univerzitu a vydělávat peníze. Měl už brigádu, ale to mu samozřejmě nestačilo. Kirill bydlel samozřejmě se svou matkou, protože se zdálo, že byl velmi mladý.
Dal jsem mu stejné doporučení jako Michailovi – aby se co nejrychleji odstěhoval od své matky, pokud chce ve svém životě výrazné změny. Kirill neváhal. Vzal jsem si další brigádu a pronajal si byt. Navíc ani neřekl své matce, kde bydlí! Aby nejezdila kolem a nerušila ho. Doslova během několika měsíců dostal Kirill přítelkyni. Našel jsem si dobrou práci na plný úvazek a pak začal podnikat. A po 3 letech už to byl ženatý muž, který si koupil byt. Nyní šetří peníze na auto a plánuje dítě.
Jsou to dva podobní kluci s odlišnými osudy. Víte, jaký je v tom rozdíl? Máma se dokázala pustit jednoho ve 22, ale druhého nemohla pustit ani ve 34.
Domnívám se, že syn potřebuje matku nejpozději do 23 let a ona by mu pak měla přát samostatný život. Jinak nebude šťastný nikdo – ani ona, ani její syn.
Zobrazit plnou
K podpoře
Před 13 dny
předplatit
Fantail a Crested Darter
Národní park Bandipur, Indie.
Fotograf Kiran Nagendra.
Zobrazit plnou 1
Před 14 dny
předplatit
Dobrou chuť
Fotografka Jenny Loren.
Zobrazit plnou 1
Před 17 dny
předplatit
Nesnáším víkendy
Nesnáším víkendy, protože jsou všichni doma! Ne takhle ne. VŠICHNI JSOU DOMA. A každý ode mě neustále něco potřebuje.
Nemohu nikde najít soukromí, ani na záchodě. Přímo pod dveřmi se shromažďuje skupina kamarádů, jejichž hlavním úkolem je zajistit, abych se nenudil.
– Dnes jsme ještě nevečeřeli, že?
Sakra, modlím se, aby bylo dost jídla alespoň na dva dny!
Nebo tohle, moje oblíbené: Uklidil jsem kuchyň, umyl sporák, dal hrnce do lednice, uvařil si kafe a prostě vzal hrnek, když někdo vejde: možná bychom se měli najíst?
– Pojďme se podívat, co tam máma dělá – náš táta sedí za pět minut s holkama.
No, nezdá se mi, že je přesouvám každý druhý den.
“Přines mi ručník a kalhotky,” křičí na mě z koupelny.
Děti potěší především:
– Není moje, tak to nebudu uklízet.
-Tohle nechci jíst
– Mám jít spát? A proč? A s kým?
Sakra. V takových chvílích sním o odděleném životním prostoru, jiném životě, samostatné planetě.
Postupně si zdokonaluji dovednost předstírat, že jsem noční stolek, když jsem ve své komfortní zóně: na záchodě, sám, v sobotu ráno.
Před napuštěním vany vodou mě zajímá, jestli se všichni najedli, jestli vědí, kde co jsou a jestli zjistili, jestli jsou stejné. Varuji vás – kdokoli přijde ke dveřím a bude křičet „MAAAAM. „Ta koza.
A tady jsem v koupelně. Klepou. Říkám jim, ať vypadnou, jinak skoro nikdy nebudou jíst. Odcházejí, ale ne na dlouho.
A to jsem si ještě nestihla sundat kalhotky.
Asi to bude dobré, až všichni vyrostou. A můj manžel taky.
Mezitím mi dejte svůj oblíbený sprchový gel s vůní samoty a bezdětnosti. I když je samozřejmě všechny moc miluji, ale po každém víkendu potřebuji další.
Zobrazit plnou
K podpoře
21 před dnem
předplatit
Velmi těžká otázka: „Jak pochopit, zda je dítě schopné nebo ne?
K podpoře
Před 25 dny
předplatit
Nezeptal se, nezeptal se)
Pokud by měl někdo zájem, rozhodl jsem se sdílet.
Nepočítali jsme s nikým jiným než se sebou, ale proč se nezkusit na něco zeptat, když všichni vysílají o demografických problémech a super podpoře velkých rodin
V našem městě za narození trojčat dávají od roku 2007 500k, předtím dávali byty, zdá se, že do roku 2001. Město není velké, považujte to za zpravodajskou událost, takže místní úřady píší, že je to pro rodinné auto nebo pro zlepšení životních podmínek 🙂
Inflace od roku 2007 byla 250 %+ (500 tis. = 1.8 milionu)
Nyní jezdím autem v hodnotě 600tis.r.2008. V roce 2007 stála také 600,- jen v showroomu. Souhlasím, že to tehdy byla opravdu podpora.
Ale díky i za to!
Nějak se stalo, že jsme jednoho večera napsali prezidentské administrativě, obešli jsme město a kraj, stěžovali jsme si na situaci s nemovitostmi, nájem a ceny obecně. Psali bezúčelně, spíš pro zajímavost, a proč ne? Odtamtud náš dopis koloval) mnoha odděleními a tak dále, jasně, dostali odpovědi, nejpodivnější byl od centrální banky – žádné peníze, neberte si půjčky)) Poslední převod byl z kraje do města hala a jinde, už 3 týdny mlčí
Na VKontakte se v každé místní skupině bouřlivě diskutovalo o trojčatech (více lidí bylo ve skutečnosti vyvoláno jmény) byli lidé, kteří napsali – „byt pro mladé rodiče“ – městský účet odpověděl, město nemá peníze atd. ano, největší hutní závod zabírá téměř polovinu rozlohy města
Dobrou zprávou je, že se nám konečně podařilo najít kupce pro náš chodbový jednopokojový byt bez balkonu) byly obavy.
kupující má platbu 30k na 20 let za 36kv
Hypotéka byla vystavena již v říjnu a naše sazba je 15.2 %
za jeden den jsme našli protijedoucí lístek, zahájili proces podle dokladů, doufám, že bude vše v pořádku a v půlce prosince už budeme bydlet v jiném bytě. Koupíme dvoupokojový byt s velkou kuchyní, myslíme si, že to nebude naše poslední stěhování.
Máme také guvernéra, který se vzdal svého postu. Nyní to řídí VRIO, přišel z Moskevské oblasti, původně z našeho města.
Na VKontakte jsem řekl, napište všem, odpovíme, nikdy jsem neotevřel osobní zprávu, moje žena se rozhodla napsat mu do komentáře pod příspěvkem, jedna z městských skupin jí odpověděla, že využijte „mladé rodinný“ program (za peníze z bytu můžete získat až 35 %, ale ne za tržní cenu a podle standardu za m47500 v regionu je to 60 80 rublů, průměr na trhu XNUMX-XNUMX tis. na čtverec)
Volali jsme, co se stalo, v našem městě máme 13 m65 na osobu, potřebujeme XNUMX+ podle normy
Účastníci programu musí být mladší 35 let. Obecně by sběr dokumentů a čekání na rozhodnutí v několika fázích zabral 1-2 měsíce a do fronty by je zařadili až 1. června ve frontě je 45 rodin, prý pomáhají 5-8 rodiny ročně, po 5 letech jdu z fronty, i když vstanu, děkuji
takhle si žijeme
a tak je u nás vše v pořádku, jsme rádi, že se brzo nebudeme trmácet doma a frajeři se brzy budou plazit, ale v našem bytě by to nebylo moc dobré.
ps
Najednou, kdo si myslí, že jsme tak chytří a rodili jsme v jednopokojovém bytě a všichni nám dluží, ne, to jsou jen naše problémy.
Tak ještě moment –
1. nikdo nečekal trojčata přirozeně.
2. Udělali jsme vše pro zlepšení podmínek, v létě jsme prodali mých 1k.kv, uzavřeli hypotéku, peníze ještě zbyly a plánovali jsme tento byt prodat a koupit jiný, kdo věděl, že sazba takto půjde nahoru , jak se říká, nic se nepředpovídalo. Naštěstí se zatím vše daří.
pss po posledním příspěvku už vím, že všichni tři jsou dvojčata, výchovné pokukování
Jsem matkou dvou úžasných dětí. V životě byly různé situace, únava, zášť vůči mužům (ne bez toho), dospívání (a nejen u syna). V těchto chvílích, bez ohledu na to, jak těžké to může být, se sebereš a říkáš si: „Koho jsi kromě tebe zrodil, to je tvoje štěstí a tvoje zodpovědnost“. Proč se některé ženy, které rodí, snadno vzdávají své role? Děsivé statistiky za květen – 4 vysoce sledované případy opuštění dětí (a více než jednoho!) ve vládních institucích.
Na internetu se dokonce objevily tyto poznámky: „matka kukačka. Verze 2.0.“, a „maminka zase kukačka“, „jen jsme si vydechli a zase“.
Portrét matky kukačky
Když jsem se prohrabala na internetu a podívala se na příběhy těchto rádoby maminek, našla jsem jeden děsivý vzorec. Ne, to není nízký příjem, ani nedostatek pomoci. Toto je banální absence jakéhosi mateřského pudu. Pokud si myslíte, že se jedná o čistě fyziologický problém (konkrétně uvádím odkaz na definici), máte částečně pravdu, hormony se nezapnuly, ale ve větší míře jde o podmínky, za kterých, především emocionální, žena rozhodla o porodu. A neházejme po nikom kameny předem. Všechny ženy, které opustily své děti, neudržovaly vztahy s otci dětí, každá zůstala sama se svými problémy.
Co byste tedy NIKDY neměli dělat, když se rozhodujete o tom mít dítě:
1. Věřte, že tím muže svážete.
2. Je to nutné, každý rodí.
3. Moje rodina mi pomůže.
A nyní ke každému bodu zvlášť. Jen zřídka muži vůbec chápou důležitost mít dítě, mnozí považují péči o dítě za čistě ženský úkol. Vzpomeňme na vzdálenou minulost – muž musí přivést mamuta, žena musí porodit. Toto je genetická paměť, proti které může hrát pouze vzdělání.
Bod 2. Historie každého člověka, životní plán je jedinečný, výmluva „každý rodí a já“ ztratila v průběhu let na aktuálnosti. Osobně docela rozumím ženám, které se vědomě rozhodnou nemít děti, protože věřím, že je to každého volba a rozhodnutí.
Bod 3. Každý chápe, že příbuzní, bez ohledu na to, jak jsou úžasní, vám nic nedluží. Pomáhat vám je činem jejich dobré vůle a přesouvání odpovědnosti a řízení JEJICH životů je vaší velkou chybou. Mají svůj vlastní život, své vlastní cíle a své vlastní plány. Nikdo ti nic nedluží. A hlavně, stát také není povinen (k otázce mnoha utrpení. O porodu dítěte rozhoduje pouze žena).
Samostatným problémem je narození dítěte na naléhání manžela. Statistiky říkají, že v takových rodinách není procento odchodů manželek o nic menší! Muž může potkat novou „múzu“ a také „chtít“, ale zároveň nenést žádnou odpovědnost za děti. A tady, kdyby to záleželo na mně, zavedl bych obrovské pokuty pro ty, kteří se zeptají a pak skončí! (lyrická odrážka)
A teď k jádru věci. Za druhé světové války provedli nacisté takový experiment na dětech. Nejprve vybrali zcela zdravé fyzicky i psychicky muže a ženy. Přitom dbali na to, aby neměli dědičné choroby.
Dvacet dětí narozených těmto rodičům bylo matkám ihned po narození odebráno a začalo být vychováváno ve speciálním sirotčinci. Tímto způsobem se nacisté snažili vytvořit ideální rasu. Myslíte, že to vyšlo? Bohužel, experiment se nezdařil.
Ze zpráv pedagogů, kteří se podíleli „na výchově lidí nové rasy“, vyplynulo, že všech 20 dětí bylo těžce zaostalých ve vývoji. Tyto děti si nehrály, byly smutné a depresivní (i přes výborné životní podmínky a zdravou stravu), neprojevovaly zájem o okolní svět, cucaly si prsty, učily se pozdě mluvit a upravenosti získaly až po pěti letech.
Proč se děti, které se narodily geneticky zdravé, radikálně lišily od svých „špinavých“ vrstevníků?
Odpověď se ukázala být jednoduchá. Bez mateřské vřelosti, bez lidské komunikace nelze utvořit plnohodnotnou osobnost. Spánek, jídlo a péče nejsou vše, co dítě potřebuje, aby se stalo osobou. Miminko potřebuje cítit upřímnou péči a účast, slyšet zvuky hlasu adresovaného jemu, vidět úsměv dospělého, dívat se mu do očí, mluvit na něj, zpívat mu, hladit ho. Nyní se pozorně podívejte na postoj k dětem vašich přátel, známých, sousedů, matek, které chodí s dětmi na ulici. Kolik z nich jsou skutečně starostliví rodiče, kteří slyší a naslouchají svému dítěti?
Psychologové říkají, že nejnebezpečnější a nejzranitelnější věk pro nemoc je 6-12 měsíců. Komunikace s matkou v tomto období je pro miminko životně důležitá. V tomto období by dítě za žádných okolností nemělo být zbaveno komunikace s matkou.
Proto je řada psychologů proti masové izolaci žalem postižených matek od matek – vždyť dítě potřebuje a je důležité pro KAŽDOU matku.
A dokonale to potvrzují i fakta, když si jedna z kukaččích matek, Victoria Shmatenko, odváží syna z nemocnice. Chlapec, připomeňme, na ni několik dní čekal.
Připomeňme, že žena opustila chlapce v herně v nákupním centru v Moskvě. A od syna prakticky utekla. Když zaměstnanci centra nabídli, že se pro dítě vrátí, ona odpověděla tím, že je vyzvala, aby si chlapce nechali, a telefon zahodila.
Psychologové tvrdí, že absence mateřské lásky dítě traumatizuje na celý život, miminko upadá do depresí, to si ostatní často nevšimnou, jeho osobnost je traumatizována a duševní vývoj se zpomaluje. V Americe bylo pozorováno 38 dospělých, kteří v dětství trpěli hospitalismem (tak se nazývá nemoc z nedostatku pozornosti a péče). Jen sedm z nich se dokázalo dobře přizpůsobit životu a stát se obyčejnými, normálními lidmi. Zbytek měl různé psychické vady.
Chcete-li určit příznaky hospitalismu (název je pro mě velmi výmluvný, navzdory známému překladu – „pohostinnost“), pozorujte své dítě, měly by vás upozornit následující body:
• Špatná nálada;
• plačtivost;
• psychické nepohodlí a nervozita;
• vznik úzkosti a strachu;
• nadměrná citlivost;
• náladovost;
• únava;
• poruchy spánku nebo chuti k jídlu.
V takovém případě si zkuste najít čas na častější komunikaci s dítětem. Pamatujte, že to není jeho vina, že se narodil.
A na závěr malé doporučení. Aby se miminko nestalo překážkou na vaší životní cestě, naplánujte narození dítěte, zvažte pro a proti, spoléhejte se pouze na svou vůli a sílu. Abychom později neobviňovali ostatní – společnost, rodiče, prostředí. Rozhodněte se sami, co je pro vás důležité, teprve poté udělejte důležitý a zodpovědný krok.
V tomto případě se narození dítěte stane skutečným štěstím a každá minuta bude odměnou za vaše úsilí. I když se rozhodnete porod odložit, je to vaše právo a vaše volba.
